Do 25. máme odevzdat prohlášení, jestli budeme od příštího roku studovat Fj nebo Nj.
Řekněte, co si myslíte vy?

Zatímco na výtvarce jsme dělali linoryty, na hudebce fotky (neptejte se proč) a hudební doprovod k našemu mostu (ehm...) a na humanitkách píšeme (nebo se o to alespoň snažíme, viď, Koktejlko?) kapitoly do výsledné knihy o pražských mostech, informatikář (který je mimochodem vystudovaný hudebkář... "Nebudu vás učit o těch šílenej maličkostech, který jsou na základní desce a kterým žádnej normální člověk nerozumí, ani o ničem jiným nějak extra složitým...") to vzal zostra a po tom, co nás donutil vytvořit ve Wordu 'stránku z prodejního katalogu mostů', teď musíme dělat její stylopis v CSS.

Ano, začalo to zcela nevinně Honey, honey.
Teď málem brečím u téhle zpropadené písně.

Filozofovalo se nad ním více než mnohokrát, a přesto vás s ním budu obtěžovat i já.
Budu psát o něčem, co se týká vás všech.

... a já proplouvám, a snažím se přeplavat moře každodenních starostí bez újmy jak na fyzické, tak psychické části mého já.

Všichni ode mě očekávají něco originálního, a mám takový nepříjemný pocit, že se z toho dřív nebo později zcvoknu.

... a všechno je nic.
Zjistila jsem, že nic nevím - a to je odporný pocit.
Kromě těch školních pitomůstek - jsem prostě jen tělesná schránka.

... že teď všechno prožívám mnohem extrémněji a hluboce, a že to škodí nejen mně, ale i mému okolí (viz dole).

Zítra budeme na tělocviku tančit - s klukama.
Ano, vidíte dobře.
Na tělocviku a tančit.
S klukama.

Zmatenost.
Nejasné pocity, létající mojí hlavou, kroužící před očima, měnící se v obrazy...

Původně jsem chtěla napsat nějaký srozumitelný a hodnotný článek, ale právě jsem zjistila opravdu úžasnou věc - a to rozvrh na nové pololetí.
A tak mě rozhodil, že o něm prostě musím napsat.
Je úplně, ale úplně totálně stupidní!