infikovana-houba®svetu.cz: No v tom čnáku píšeš, že už nechceš čekat.(úplně na konci) Ty na nic nečekáš...ty bys chtěla aby tohle všechno někam směřovalo, jenže ono nesměřuje...
koktejlka: A když nesměřuje, tak k čemu je pak život? Proč žít, když nic nikam nevede? Proč jít po cestě, když nemá cíl...?
infikovana-houba®svetu.cz: ehm...asi se urazíš, ale teď se vážně ptáš jako malý dítě. Z trucu se nesnažíš přijít na odpověď přitom je to jednoduchý. Ty cíle si vytyčuješ sama. Jak se můžeš ptát k čemu je život? Přečti si Platóna, Aristotela a pochopíš, že tvoje otázka byla naprosto zbytečná.
PS: Půjčila jsem si v knihovně toho Oněgina a to je teda hustý. xD
jarmik: Dovolím si odpovědět na ty otázky: dle mého, když si dělá člověk v mládí domácí úkoly, tak si zvykne zařezávat a má to lehčí v práci.
Vidim to kolem sebe v práci (už dělam dlouho): třeba kluci, co byli vždycky sportovci, tak mají lepší výsledky i v práci, protože jsou zvyklí zasednout a makat, i když se jim nechce.
koktejlka: Já nevim... děkuju za názor... kromě všeho toho, co jsem tam vypsala jsem taky děsně zmatená... chjo..
infikovana-houba®svetu.cz: Jo hele a ony byly nějaký grafy? xD
PS: Promiň že narušuju náladu článku, ale já to vyznamenání potřebuju...Z hecu...xD
koktejlka: No ty od Kocky, jak jsme minulou fyziku dělaly celou hodinu ten jeden a stejně jsme ho měly blbě...
walome: Hele to se nikdy nezmění. Nikdy nepřestaneš hloubat nad ničím a určitě ne ve chvíli, kdy budeš "dospělá" což je hodně relativní pojem. To není pubertou, ale Tebou, že nad něčím přemýšlíš. A to je dobře, lidí co nepřemýšlej jsem viděl na učňáku dost a rozhodně mi to stačilo. A domácí úkoly jsou dobrý kvůli známkám, známky jsou dobrý kvůli vízu a vízo je dobrý k tomu, abys neskončila na učňáku s volama, který nepřemejšlej
A přece už musíš vědět, že 90% vědomostí ze školy (zvlášť z gymplu) je Ti úplně na prd, protože pokud v dospělosti nebudeš mít deset prací, tak těch vědomostí využiješ fakt jen malou část.
Ale chápu Tvůj zmatek. Jen to nepřežeň, já byl zmatenej asi pět let a řekl bych, že mi díky tomu uniklo dost věcí...
koktejlka: Tak ti nevím, ale tohle znělo dost opitimisticky. Jako bys mi dával nšjaké naděje, naděje, které sama nevidím, zaslepená naivitou a hloupostí třináctileté husičky.
A jaké věci si propásl? Jaké typy věcí jde zmeškat ve zmatku okolního dění, ve zmatku svých myšlenek...?
Děkuju, děkuju moc
walome: No to nevím, co jsem zmeškal , ale vždycky jsem nad vším hrozně moc uvažoval a tak a neužíval jsem si nic, co se okolo mě dělo, protože mi přišlo, že to není TO, na co čekám a na co se těším, až budu "dospělej". Ale člověk by si měl užívat ty věci, které se zrovna okolo něj dějí a nečekat, až něco přijde, zvlášť když neví co. A pokud o sobě tvrdíš, že jsi třináctiletá husička, tak je to první známka toho, že husička nejsi
koktejlka: Cha, to je zajímavá teorie
Když má člověk lepší náladu, je pro něj mnohem snazší přijmout takovéto chytré věty. Dneska je tedy plně chápu. A zítra bude zas jinak... Ale co
petr-christov: Jak říkal Walome, 90% věcí, co se učíte na gymplu je ti naprosto na nic, ale až teď po třech letech jsem zjistil, že když si dělám povinnosti do těch předmětů, který mě naprosto nezajímají, tak o to je to lepší v těch, které mě baví a které miluju, ty navíc ani už pak neberu jako povinnost, ale jako radost. Ono až budeš dospělá, tak se toho moc nezmění. A naděje? Vždycky musí nějaká být, ať už je ti padesát nebo třináct a to že o sobě říkáš, že jsi zaslepená naivitou a hloupostí? Věřím, že jsi na tom o pěkných pár slonů líp než tvý vrstevníci (řekl jsem slonů?Ano, řekl, chtěl jsem totiž vyjádřit něco velkého a slon byl první co mě napadlo)
koktejlka: Děkuju, děkuju, děkuju.
Temhle komentář si přečtu vždycky, když TO na mě přijde...
constricted: Koktejlko nechtěj být jiná než jsi. Protože ty jsi TY. Nikdy žádná jiná koktejlka už nikdy nebude. Budeš jenom ty a za nic be ses neměla měnit. Jsi bezvadné děvče,tak buď taková i dál!!!
koktejlka: Myslíš? no tak... já to zkusím
Nejde se moc dobře měnit - a když, tak je to velký projekt, na dlouho - a na to nemám, takže co.
Vždycky budu taková, jaká jsem.