Vše plyne jako voda (((+blbá puberta - sny husy)))

... a já proplouvám, a snažím se přeplavat moře každodenních starostí bez újmy jak na fyzické, tak psychické části mého já.
Je to o to těžší, že se v poslední době čím dál tím víc zahlížím sama do sebe a kašlu na okolní svět.
Je to zlé, já vím.
Ale zaprvé nevím, co s tím mám dělat, a zadruhé s tím nic dělat nechci.
(A v tom je asi ten problém.)

Momentálně mi vůbec nevadí, že nebudu mít na zítřejší hodině fyziky nějaký pitomý grafy.
Vždyť co se stane?
Učitelka si to poznamená a tím to hasne.
Zhorší mi to známku?
Možná.
A co se stane?
No, co se stane?
Co?
CO?!
No řekněte, co se kurva stane?!

Jsem nějaká děsně náladová.
Měla bych se uklidnit a jít se učit zemák.
Ale já mám strašlivej pocit, že to prostě nemá smysl.
Jak mi v životě pomůže, že jsem v sekundě v roce 2009 měla na vysvědčení 2 ze zemáku?
Co se stane, když ji mít nebudu?
Když budu mít trojku...
Koho to zajímá?

Jsem sama, ale ne sama.
(To se nesnažte pochopit.)
Vadí mi má vlastní přítomnost.
Toužím po přítomnosti jiných, ale jakmile jsem s nimi, chci být zase sama!
S.A.M.A.
Co to má kurňa znamenat?!
Chci být normální...
Už nechci být puberťačkou v rozkvětu!
Otravují mě výkyvy nálad a neustále hloubání nad ničím.
Pocit, že všechno vím a všemu rozumím (hlavně když zároveň vím, že to není pravda).
Nechci neustále přemýšlet nad tím kdo, co a proč.

Chtěla bych být normální a rozumný dospělý člověk, člověk s vlastní identitou, člověk, kterého si ostatní lidé váží.
Chtěla bych konečně začít žít...
Už nechci čekat...!