Koktejlka | Mosty opět útočí; chci být lepší, hezčí, hodnější

Zatímco na výtvarce jsme dělali linoryty, na hudebce fotky (neptejte se proč) a hudební doprovod k našemu mostu (ehm...) a na humanitkách píšeme (nebo se o to alespoň snažíme, viď, Koktejlko?) kapitoly do výsledné knihy o pražských mostech, informatikář (který je mimochodem vystudovaný hudebkář... "Nebudu vás učit o těch šílenej maličkostech, který jsou na základní desce a kterým žádnej normální člověk nerozumí, ani o ničem jiným nějak extra složitým...") to vzal zostra a po tom, co nás donutil vytvořit ve Wordu 'stránku z prodejního katalogu mostů', teď musíme dělat její stylopis v CSS.
Strávila jsem tím dneska docela dlouhou dobu, ale výsledek snad alespoň trochu stojí za to.

A proč vám to tu říkám: totiž rozhodla jsem se, že bych chtěla mít efektivnější život.
Že bych se chtěla méně flákat a nic nedělat, že bych se chtěla víc věnovat škole, že bych chtěla jíst zdravěji a začíst se hýbat, že bych se chtěla začít chovat k lidem kolem mě líp, vnímat je, chápat je a pomáhat jim, že bych chtěla víc spát... a v důsledku toho všeho prostě lépe žít.
Vím, že to není těžké, jde jen o to, mít dostatečné odhodlání.
A to nemám.

Jsem pitomá, protože mi musí být jasné, že v dubnu už na žádný "hýbací kroužek" začít chodit nemůžu.
Je jen na mně, jestli se začnu nějak pohybovat.
Posilovat.
Cvičit.
Doma.
Ano, je sice pravda, že mi v tom brání fakt, že u nás doma není volný jeden metr čtvereční (bez legrace - samozřejmě tím nemyslím dohromady, to je určitě víc, ale na jednom místě to není ani jeden zasranej metr), a tak jediná plocha, kde bych mohla cvičit je dvojpostel, na které spí můj mladší bratr, ale to by se dalo zvládnout.
Ale zrovna ohledně toho pohybu mám takový hrozný pocit, že to stejně bude k ničemu.
Takhle, já nejsem tlustá. (Ech, tohle není myšleno tak, jak to možná může vyznít...)
Ale vím, pozoruji to na sobě a cítím to, že to se mnou jde z kopce.
A trochu se bojím, že s tím nemůžu nic dělat.

Ježkovy voči, kam jsme se to zase dostali!
Tohohle si nevšímejte.
Jsem prostě husa pitomá.

Co musím udělat zítra:
- protokol na fyziku
- povídka, kulturní deník
- číst povinnou četbu
- prezentaci na příroďák

Zapomněla jsem na něco?
Jo, ještě musím jít na koncert, protože absolutně nemám o čem psát kulturák... ohledně něho jsem ostatně úplně v prdeli, takže to už vůbec nemá cenu...
Jak se můžu snažit o efektivnější život, když mám pocit, že je všechno na hovno?
A... už jsem zase sprostá.
Do hajzlu!
A abyste věděli, ulevím si větou, kterou jsme s Houbičkou pojaly za naše heslo:
"To zasssraný štěpení těch zasssranejch kyselin na ty zasssraný ionty!"
A, vida, hned je mi líp. xD