Poznáte rychle, proč se to jmenuje takhle. Pokud se to tedy donutíte přečíst. Fakta pro: je to krátký. Pokud umíte číst rychleji než zahradní rukavice, tak to stíháte v pohodě a ještě si můžete skočit na kafčo. Fakta proti: docela určitě vás to nijak neobohatí. Možná vás to znechutí, deprimnuje, demotivuje, degeneruje a co já vím kolik těch slov na de- ještě je. Fakta na střed: je to už docela stará básnička, takže to není žhavej materiál, nic kontroverzního, nic kulervoucího, jak říkaj tvrdý chlapi(ne že bych byla, jo, ale občas takovéhle kulturní okénko neuškodí, že).

Jistě jste svým zkušeným anketářským okem postřehli, že poslední anketa byla příjemně duchaplná a obsahovala množství zajímavých a pro moderní společnost nezbytných dotazů na různá občas až všetečná společenská témata. Protože vás určitě zajímá, jak se k daným problémům postavili ostatní respondenti, přináším závěrečnou sumarisaci výsledků.

Sedmnáct tisíckrát někdo koukal na moji holou a hloupou stránku, kde se už asi dvě stě let neobjevilo nic zajímavého. To si myslím zaslouží obdiv, rozhodně minimálně můj. Dny se točí jako blázen, co si koupil novou sukni, a jeden puntík mě hodil sem. Chápu, že tenhle článek nikoho nezajímá, ani to nejni moc článek, je to spíš takový blud, ale to nevadí, protože vzheldem k tomu, že si to nikdo nepřečte, to ani nikomu nemůže vadit. Bezva dohoda.

Situace se nevyvjíjí tak docela podle plánu. Vlastně ani trochu. S postupem času zjišťuji, jak je jednoduché zapomenout, kdo vlastně člověk je - a nebo možná jak je jednoduché stát se někým jiným.

Tak vlastně tři, jak na to tak koukám. Ne moment - čtyři. Nebo možná... ne, radši to nebudu počítat, matiky je i tak až nad hlavu (a to říkám já, která --- ne, nic mě nenapadá, pardon).

Kdybych měla napsat to, na co právě myslím, moc by toho nebylo. Růžové deky, které sklání své větve k obzoru, aby se staly nedosažitelnými. A podobné bláboly. Nejsem schopná vzchopit se na něco obsažnějšího, protože jsem příliš líná, možná unavená, každopádně na to nemám. Ale musím se přesvědčit o opaku, protože jinak tu recenzi nikdy nenapíšu.

Na všechny vaše komentáře a články odpovím jindy, později, až nebude všechno spěchat jako velká sněhová koule valící se z kopce do ohnivého příkopu. A neptejte se, jestli jsem kopcem, ohněm nebo přímo sněhovou koulí.

Nežiju!

(varování: nečtěte to) (ještě jedno varování pro ty, co to nepochopili: vážně to nečtěte, nedává to smysl - tedy mělo by, asi by mělo, ale nedává)

je zima
a otázky visí ve vzduchu

(I když je v mém případě trochu smělé říkat tomu poezie. No, a vlastně ani pořádně nevím, proč se to jmenuje Kámo. Takže nadpis článku poněkud padá. Nu co. Komu to vadí.)

Kámo