Komentáře k článku: Vír strhává mě s sebou, do středu galaxií a dál
pajenka®svetu.cz: Taky to "kdysi" bylo jiné... bylo to já a blog, dnes je to blog a já?
koktejlka: Jiné to rozhodně je.. za tím dalším tuším obsah, který jsi do toho vložila, blog a já zní asi negativněji, jako by mezi tím, mezi mnou a jím byla větší bariéra.
tlapka: I můj vztah k blogu se změnil. Ale že je to jiné neznamená nutně horší. ;) I když je pravda, že bych Tvé články ráda četla častěji.
Myšlenky tohoto typu chápu. Taky si nedokážu představit absolutní nic - nic, co bylo před vznikem Země, vesmíru nebo i "jen" před mým narozením. Ten čas přece musel plynout, i když ho nikdo neměřil? *ee*
koktejlka: Nutně ne, to máš pravdu. Ale. Tohleto ale je všudypřítomné a tady já ho vidím, padá na mě jako písmenka z mých starých článků a padá na mě z těch nenapsaných.
Popravdě řečeno, já je spíše nechápu. :D
constricted: Já jsem věděla ke komu nahlédnout, jako k prvnímu. :-) Ahoj Koktejlko. :-) Chtěla bych, abys slyšela jak mi teď buší srdce, když to píšu. Ale musím spoléhat na to, že mi věříš. Já teď věřím Tobě. A nebudu říkat nejspíš vůbec nic. Protože Tvá úvaha ohledně celého tohoto faktu "psaní" by se té mé (kdyby nějaká byla) mohla sotva podobat víc. Je to jako bys mě ve tmě, v tichu a otupujícím nevědomí dalšího sletu událostí chytila za ruku a já bych věděla, že tady jsi. Tak přesně proto neřeknu nic a tu Tvoji ruku stisknu. :-)