nenucené nutnosti

strohost vět
jak se třepou v příliš plochém prostoru
vlastní přání, co se otáčejí ve směru hodinových ručiček
vlastní myšlenky, co se mihotají jako odlesky vody na temném stropě
stopy slz, klouzajících jako pokutové lístky po naleštěných sklech aut
čajové lístky, točící se v kruzích
vůně večerní tmy, topící se v zákrutách očních víček
zarmoucené zvuky kroků, tišených semišem
jsme byli jsme nebudem budem usneme
zaševelení spánku nad očima a nad spánky
roztřepené prsty přejíždějící po zkřehlosti zimy
zkrabatělá přání, rozmočené věty, neostré myšlenky
řízný nůž, dýka, ševelící ocel
rozkročené omyly, sedící na třech židlích
pravá noha vždy přes levou, špička se lehce nedotýká země
vždy stejný úhel, záhyby kalhot, splývání rukou podél madel
růžolící momenty rozpačitého rozprávění
čtyři nohy židle, dvě opěrky, pár očí, rozmlžená ústa
důlní šachta provrtávající dosavadní klid
vrstvy trilobitů ožívajících za svitu olejové lampy
rozlézající se stíny, ruce s prsty, prsty s nehty
nehty na prstech, prsty v rukou, ruce v kapsách
kapsy a v nich ruce, ruce a tam prsty, prsty a příliž blízko nehty
nehty v kapsách, ruce vedle kabátu, prsty na opěrkách
lenivá rychlost přenosu jednotlivých slov
ušní boltce mrznoucí na ledové krystalky
třpytí se hrdlo, jak mi do něj fouká severní vítr
strohost sněhu,
jak se neptá a vane do vlasů