Samozřejmě.
Když jsem konečně na něco připravená, umim to, cejtim se sebevědomá a takový kecy, tak zradí technika.

Chtěli jste, abych to napsala, tak to napíšu.
(A je mi jedno, jestli jste jenom dělali, že vás to zajímá... xD)
Dneska jsem byla po tejdenní antibiotikové kůře u doktorky.

Už jsem se z toho celkem vzpamatovala, ale stejně mě to pořád mrzí.
Jsem nemocná.
Ale... ne tak normálně.

...a můj bratr má horečku...

I ve škole se občas vyskytne něco vtipného.
Tedy, popravdě řečeno, když člověk nemá zrovna hroznou náladu, musí mu ve škole přijít vtipné úplně všechno, ale o tom se tu nebudu rozepisovat - to jistě všichni dobře znáte... :-)

(Z pátku.)
Píšu ze školní počítačovny.

...a to musím využít!
Možná, jste uhodli, že sedím v knihovně - stala se mým útočištěm, co se (nejen) internetu týče.

Všem těm, kteří čas od času zavítají na můj blog, doporučuji přečtení tohoto článku.
Zvláště pak Cestovatelce.
Možná to zezačátku nebude moc zajímavé, ale nebude to ani moc dlouhé a hned na konci najdete to hlavní, co vám chci sdělit.