Že by zápal plic...? (+speciální vydání SMÍCH!)

Chtěli jste, abych to napsala, tak to napíšu.
(A je mi jedno, jestli jste jenom dělali, že vás to zajímá... xD)
Dneska jsem byla po tejdenní antibiotikové kůře u doktorky.
Včerejší večer byl opět bouřlivý, ale naprosto v opačném smyslu než minule.
Zezačátku to nebylo nic moc, všichni byli nervózní a bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla...
Pak jsem si šla lehnout s tím, že jdu spát. (Ehm... jak překvapivé...)
Neusínala jsem, tak jsem si pustila "empétrojku".
Poslouchala jsem... ano, přiznám se, poslouchala jsem Ewu Farnu, a moje mysl se opět zatoulala do končin, ve kterých se tak ráda nachází.
Tuším, že se tomu říká fantazie - a v mém přpadě má pro můj příšerný život obrovský význam.
Co všechno se v těchto mých vymyšlených světech děje, radši nechtějte vědět.
Zkrátka hudbu jsem pak vypnula a zachtělo se mi na záchod. (Říkala jsem matce, že ten bylinkovej čaj proti kašli (ehm...) se nemá pít před spaním. Protože kromě toho, že odhleňuje (dvakrát ehm...) se po něm musí často na záchod, protože taky pročišťuje. Ale ne na velkou, ikdyž to tak asi zní... Ježiši, kam jsem se to ve svých úvahách dostala... (třikrát ehm...) Pardon, pokračujeme dál...)
Na záchod jsem si došla a všimla jsem si, že otec, který doma - když jsem šla spát - nebyl, již doma je.
Po důkladném umytí rukou (žloutenka nikdy nespí!) jsem v půl dvanácté (připomínám, čas, kdy máme být u nás doma v posteli je 22:00) zavítala za svými večeřícími a televizi sledujícími rodiči do obýváku.

Matka: Ahoj. (S otázkou v očích i hlase.)

Já: Čauky. Jakpak se máme vespolek??? (Rozjařeně, se svítícíma očičkama.)

Otec: Nějakej problém? (S nepatrným úsměvem, provázející všechny naše komické rozhovory.)

Já: Vůbec žádnej problém. Já byla na záchodě. Dobrou chuť...! (Zmítána záchvatem smíchu opoštím obývák - jídelnu.)

Dojdu do zhasnutého a tichého pokoje, podívám se z okna.
Toto pak bylo v pokoji slyšet.
Zašeptané: Jééé...! Ty auta jsou všechny zmrzlý...!! (Záchvat smíchu, dušený v peřině, aby nikoho nevzbudil, načež jsem se samozřejmě začala dusit. (V posledních čtyřech týdnech, tzv. kašlacích, vždycky, když se začnu smát, začnu taky kašlat.) Což mě kupodivu rozesmálo ještě víc. Můj pohled pak zabloudil opět na auta, poklidně stojící na parkovišti před barákem, a já se div neválela po podlaze, rudá smíchy a stupňujícím se kašlem... Je to normální?!)

No dobře, ale to není všechno!
Ironie světa tímto nekončí! (Tlapko, máš se na co těšit! :D)

Doktorka mi před týdnem říkala, že když nebudu menstruovat, mám jí (jako na dnešek) přinést vzorek moči.

Menstruovat jsem kupodivu celej ten tejden nezačla.
Ale už ten den, kdy jsem u ní byla, před tím tejdnem, jsem si říkala: To úplně vidím, den předtím to dostanu... xD
Nestalo se!
A když jsem se včera v noci uklidnila, napadlo mě: To by byla sranda, kdybych to dostala ráno...!
Už asi chápete pointu.
Ráno jsem to opravdu dostala!!!
Samozřejmě jsem se mohla potrhat smíchy.
No... máma teda moc ne... ta mi na ony účely speciálně vyvařila lahvičku...! xD

Doktorka to pochopila, jen co jsem řekla Vzorek moči nemám, protože...- už mě přerušila s tím, že to nevadí.
Zato mi vzala krev a udělala sedimentaci.
Pak jsme tam tak seděly a čekaly (samý ženský - doktorka, sestřička, já a máma) - na tu sedimentaci, až bude hotová.
Ticho.
Slušná konverzace.
Na co hraješ?
Jakým rokem?
Jaká je tvá obvyklá teplota? (Mimochodem, to je 36,1 °C - rodiče si ze mě někdy dělaj srandu a říkaj, že nežiju, že normální tělesná teplota je 36,7 - 37,0 °C. No... a maj pravdu... :D)

Tak moc jsem se snažila se nesmát.
A to ikdyž sestře zazvonil budík a ona řekla 35, načež jí doktorka odpověděla Mírně zvýšená...
(Vysvětlíte mi to? Zřejmě to je 35 miligramů něčeho v tolika něčeho krve, ne? Ehm... ne, tomu nerozumím...)
Prostě se začly tvářit tak nějak vážněji, a pak blekotaly něco o možným zápalu plic a rentgenu. Ale ikdyby to byl zápal plic, to přece není nijak vážná nemoc, ne?

Jujda, to jsem se nějak rozepsala.
Doufám, že si to aspoň někdo přečte... xD