Dopsáno 23.9.2008

(Z pátku.)
Píšu ze školní počítačovny.
A myslím, že tohle bude na dlouho.
Mám toiž docela dost času, protože podle rozvrhu mám končit až v půl pátý a doma jsem neřekla, že se nám vyučování celý posouvá.
Měli jsme jen dvě hodiny češtiny a dvě hodiny těláku, na kterým jsme byly pouze čtyři. Byla to velká zábava. :-).
Ale nevim, jak dlouho tu budu.
Byla bych dneska napsala tu povídku, ale zapomněla jsem si doma ten blok, ve kterým ji mám napsanou a zpaměti ji psát nebudu.
Cítim se fajn, s holkama, co sedí kolem mě se dobře vtipkuje :-).

Mám hrozně ráda naši profesorku na češtinu.
Děsně moc mě potěší, když se na mě jen podívá.
Asi si myslíte, že jsem se zbláznila - ale je to tak.
A když řekne nějakej vtip, pak se zasměje a podívá se na mě, kterážto se taky směju, jsem blahem bez sebe.
Miluju ty chvilky, když se někomu podívám do očí a přeběhne mezi námi takové tiché porozumění. Jako bychom prostě oba (no, většinou obě) vědely, na co ta druhá myslí. A v poslední době se mi to stává dost často. A dost často s dospělákama. A to je hrozně zvláštní. (Zde zápis končí, protože kámoška mě odtáhla k sobě domů, abych se podívala na její dvě nové kočky - plus ty tři, které jsou "staré", takže vlastně pět koček.)
Jo. Hm. Asi bych měla nějak pokračovat, žejo?
Jo. Teď sedím v knihovně A.
Ano, opravdu zajímavá informace.
Necítím se nijak zvlášť dobře.
Přispívá k tomu i ucpaný nos a škrabot v krku, z čehož ani jedno není nijak moc přijemné.
Asi víte, co myslím. Předpokládám, že nejsem jediná, kdo měl v životě rýmu a kašel. (Wow, tomu říkám postřeh!)
Ach jo! Ve skutečnost je toho hrozně moc, co bych sem chtěla napsat, mohli by to být i celé litanie... Každý den si aspoň patnáctkrát (bez nadsázky) formuluju články sem, na blog. V duchu se mi odvíjí jeden za druhým... a když si sednu k počítači.. a kolem furt něco pípá, mluví, chrastí doprdele!
Ups. Pardon. Úlet. Omlouvám se.
ALE ONI UŽ ZASE ZAVÍRAJ!!!!!
Jak MŮŽOU pořád jenom ZAVÍRAT tu podělanou knihovnu?!
Proč se sem nikdy nedostanu dřív?!
Dneska jsem do šesti měla kytaru.
Pak jsem šla hned do knihovny, kde jsem potkala kámošku ze starý školy. Tak jsem si s ní povídala. Velká zábava.
NUDA! NUDA! A JEŠTĚ JEDNOU NUDA!
A co jsem udělala?
CO JSEM UDĚLALA?!
NIC! NIC! A JEŠTĚ JEDNOU NIC!!!!!

Nic, chápete? Já jsem prostě tak bezpáteřní osoba, že jsem si s ní klidně povídala DÁL!
Kurňa!
A málem jsem s ní i odešla, aby se necítila o něco ochuzená.
Aaaa... už mi říkaj, abych šla... tak teda jdu...