strohost vět
jak se třepou v příliš plochém prostoru
vlastní přání, co se otáčejí ve směru hodinových ručiček

Náš strach nás žene vpřed a zároveň nám brání jít. Naše vlastní krev nebije v tempu našeho dechu. Vlastní údy se lámou a ohýbají, klenba lebky se boří jako starověký chrám, jako otisk císaře, jako víko rakve. Jiskra zažehnuta, oheň ať plápolá!

táhnou se minuty
táhnou se minuty
táhnou se minuty
táhnou se jako dny
táhnou se jako se táhne nit z klubka
táhnou se minuty
minuty se táhnou
zatahují se nade mnou
jako když se zavírá voda
potápím se do těch minut
táhnou kolem mě jako hejna tažných ryb
tažné minuty
táhnou mě ke dnu
táhnu se s nimi
natahuji ruce k hladině a snažím se vynořit z těchhle chvil
ale stáhly mě do jednoho nepohyblivého klubka
a já zmírám nudou
na téhle hodině angličtiny

Chtěla bych být nezatížená.. jako jemný cukr, když do něj fouknete, vznese se a pokryje všechno plachou bělobou. Chtěla bych být lehoučká jako pravazce, jako řeky světla, které ve svém přesně vymezeném prostoru letí skrze mlhu. Chtěla bych být ta mlha, zabalená v šále a s teplými rukavicemi, ležet mezi stromy, tiše se pokládat přes auta a tramvaje, cinkat spolu s nimi na křižovatkách, chtěla bys se umět vznést tak vysoko, že by mi moje kapičky mrzly do malých ledových perel, a pak padat po hlavě dolů tak rychle a tak nízko, že by se moje šaty roztříštily, roztrhaly na kousky a zasypaly celou krajinu.

Poznáte rychle, proč se to jmenuje takhle. Pokud se to tedy donutíte přečíst. Fakta pro: je to krátký. Pokud umíte číst rychleji než zahradní rukavice, tak to stíháte v pohodě a ještě si můžete skočit na kafčo. Fakta proti: docela určitě vás to nijak neobohatí. Možná vás to znechutí, deprimnuje, demotivuje, degeneruje a co já vím kolik těch slov na de- ještě je. Fakta na střed: je to už docela stará básnička, takže to není žhavej materiál, nic kontroverzního, nic kulervoucího, jak říkaj tvrdý chlapi(ne že bych byla, jo, ale občas takovéhle kulturní okénko neuškodí, že).

(varování: nečtěte to) (ještě jedno varování pro ty, co to nepochopili: vážně to nečtěte, nedává to smysl - tedy mělo by, asi by mělo, ale nedává)

je zima
a otázky visí ve vzduchu

(I když je v mém případě trochu smělé říkat tomu poezie. No, a vlastně ani pořádně nevím, proč se to jmenuje Kámo. Takže nadpis článku poněkud padá. Nu co. Komu to vadí.)

Kámo

(Se svými básničkami vás jen tak otravovat nepřestanu :-p.)

Kouzelné Ticho

Tušení