Teda, skoro.
A víte proč?
Protože pořád čumim do obrazovky! xD

P.S. To není vtipný! xD

Svět je velká koule a chybí jí kámoš.
Myslíte si, že jí to není líto?
Surovci!
Copak Země není člověk? Nemá právo na city...?

... být nemocný.
(Máma mi právě strčila do podpáždí teploměr... :D asi ji praštím. xD)
Ano, jako třeba já dneska v noci.

Všichni ode mě očekávají něco originálního, a mám takový nepříjemný pocit, že se z toho dřív nebo později zcvoknu.

Tušení

... a všechno je nic.
Zjistila jsem, že nic nevím - a to je odporný pocit.
Kromě těch školních pitomůstek - jsem prostě jen tělesná schránka.

Na úvod bych vám ráda pověděla, že to nebylo nutné.
Kdyby bylo všechno tak, jak být mělo, pod mikroskopy bychom poklidně sledovali nezmary.
Zcela nevinné.
Ale ne, naše škola není jedna "z těch škol".
Ať už studenti anebo nějaký profesor či profesorka, to je jedno, vymysleli projekt.
Ovšem ne takový ten normální projekt, zabývající se např. počtem nemocných lidí, nebo nějaký projekt výtvarný, jakási anketa či přednáška - to ne.

Fakt ráda bych vám napsala, ale prostě mi to nejde - písmenka se mi pletou, jedno přes druhé, píši nesmysly.

Chtěla bych něco dělat, ale nejde to.
Nezbývá mi, než jít spát...
Ale proč to tak je?
Cítím se neúplná.
Zrazená.
Na dně.

Někdy je tak jednoduché nad lidmi vyzrát!
Jenže já to nemůžu dělat, protože to nemám v povaze.
Zkrátka se to ke mně nehodí, a tak to dělat nebudu... (?)
Takže adios!