Jak jsme preparovali soví vývržky

Na úvod bych vám ráda pověděla, že to nebylo nutné.
Kdyby bylo všechno tak, jak být mělo, pod mikroskopy bychom poklidně sledovali nezmary.
Zcela nevinné.
Ale ne, naše škola není jedna "z těch škol".
Ať už studenti anebo nějaký profesor či profesorka, to je jedno, vymysleli projekt.
Ovšem ne takový ten normální projekt, zabývající se např. počtem nemocných lidí, nebo nějaký projekt výtvarný, jakási anketa či přednáška - to ne.

Přišla jsem do školy a hned jsem viděla, že něco není v pořádku.
Hlavní dveře, které si normálně otvíráme elektronickou kartou ISIC, držela dívka, odhadem septimánka, a kolem ní proudily do školy davy puberťáků.
Přímo naproti těmto dveřím byla na zemi nalepená cedule a postavená židle s nalepeným plakátem, jejichž obsahy byly stejné - nejde elektřina.
Byly k tomu připsány i jakési chytré věty typu Neodkládejte si prosím věci do svých skříněk nebo Zachovejte klid, výuka probíhá jako normálně či Pokusíme se vám nějakým způsobem obstarat oběd, a nechyběly ani výroky filozofů (Nepřestávejte se na lidi kolem sebe usmívat - úsměv zahřeje více než eletřina a je levnější), ovšem hlavní poselství byl vypnutý proud, hojně zkoušený okolními lidmi, marně bušícími do zapínačů světla.

Tak fajn, nejde elektřina, někde se něco porouchalo anebo někde něco opravují, třeba už od včerejška.
A co?
To se poddá.

Ale to jste si ještě neuvědomili, co všechno takový vypnutý proud obnáší.
První, čeho jsem si všimla, bylo šero.
Normálně se ráno na některých místech ještě svítí - a samozřejmě - to, že něco máme, si často uvědomíme, až když to už nemáme.

Jak jsem již psala, na laborkách z biologie bychom pozorovali nezmary a podobné potvůrky, ovšem mikroskopy "jedou" taky na elektřinu, tak jsme holt museli být skromnější
Poté, co nám náš profesor oznámil, že budeme preparovat soví vývržky, všichni jsme se svorně zeptali "soví co?"
Odpovědí nám byl profesorův dobře známý úsměv a slovo "vývržky".

Předpokládám, že jste chytřejší než já, a tak víte, o co jde.
Namočili jsme to do vody a mohlo se začít...

Výsledek?

3 lebky hraboše, 2 dolní čelisti (což znamená, že jeden z nich spodní čelist neměl... chudák...), několik mozkoven, 3 báze lebek, lopatka, nějaká ta žebra, pánev, kosti vřetenní, holenní, loketní a pažní, pár jakýchsi fragmentů a odporný zápach, pevně držící na rukou po zbytek dopoledne.

P.S. Fakt nevím, jestli se ty názvy kostí píší s jedním nebo dvěma n, tak pokud vy ano, napište - a napište kdyžtak i odůvodnění, hm?