constricted: Já jsem věděla ke komu nahlédnout, jako k prvnímu. Ahoj Koktejlko.
Chtěla bych, abys slyšela jak mi teď buší srdce, když to píšu. Ale musím spoléhat na to, že mi věříš. Já teď věřím Tobě. A nebudu říkat nejspíš vůbec nic. Protože Tvá úvaha ohledně celého tohoto faktu "psaní" by se té mé (kdyby nějaká byla) mohla sotva podobat víc. Je to jako bys mě ve tmě, v tichu a otupujícím nevědomí dalšího sletu událostí chytila za ruku a já bych věděla, že tady jsi. Tak přesně proto neřeknu nic a tu Tvoji ruku stisknu.