O Koktejlce
"Dobrý den, nevíte, kde tu jsou záchody?"
"Celý svět je jedna velká záchodová mísa! Ale to, co hledáte, je tamhletudy vpravo..."
Článek Tak tohle je fakt magořina.
Komentáře k článku: Tak tohle je fakt magořina.
walome: Hele u vás s Houbou mám jeden problém - že nevim, jestli to má být jako literární dílo nebo "co se mi dneska dělo", protože to máte psaný tak...strojeně? Nevim, ale hádám, že tohle se fakt stalo.
Wow, on je dítě? A Ty jsi třicetiletá ženská? 
Ale ne, já Tě chápu, fakt...taky jsem si v patnácti myslel, že jsou všichni (všichni!) pod moji úroveň a nebylo to dobře. Ale určitě bych Ti neradil lámat to přes koleno, to nemá smysl, ani nemá smysl s ním chodit jenom proto...že Tě pozval na zrmzlinu a že Tě má rád, to holt tak někdy je.
Ale jestli Tě můžu poprosti za mě a možná i za dp, tak s ním nevorej, nenech se zvát na nic a třeba mu řekni, že ať s ničím nepočítá...protože není nic horšího, než když si kluk v dospívání tohle prožije a pak si další roky nadává, proč jsem to dělal. A navíc až se uklidní a popláče si do polštáře a ten cit opadne, tak přivítá, že ses zachovala takhle a žes ho netahala rok za nos...navíc pro kluka je hrozně ponižující, když se dvoří a nemá to výsledek...to je fakt na pěst 
koktejlka: Ne, hele, tohle je v rubrice "vypisuju se", takže se (bohužel?) nejedná o literární dílo...
Dobře, zítra s ním teda půjdu, schválně, jak se to vyvine (ach jo), a řeknu mu... jaks to napsal? "Ať s ničíj nepočítá." Dobře. Jo. Tak jo, to dám. Ach Bože, to bude ale tak strašný! Mně je ho vlastně líto... proč si vybral zrovna mě? Zrovna on? *povzdech*
muminek: Prosím, jen mu neříkej "mám tě ráda jako kamaráda". Zkus vymyslet jinou větu, několikrát jsem měl tu čest si ji vyslechnout, je hrozná a pořád ta samá. Jasně, že mu musíš říct ne, ale jinak 
Ne, ber to prosím jako vtip, líp se to asi vyjádřit nedá, je v tom všechno 
koktejlka: Neřekla jsem a asi ani neřeknu. Snad. Pokud to nebude nouzová situace vyžadovat. 
infikovana-houba®svetu.cz: strojeně? promiň...já neumím psát a nikdy jsem neuměla, takže se to asi projevuje velmi okatě i u mých normálních zážitků...to zamrzí...
ale já nejsem moc dobrá v ničem, takže pohoda...zvyk je zvyk...xD
Jinak koktejlka: Víš jak pro mě bylo těžký říct tomášovi, že ho nemiluju, že ho nikdy nebudu milovat? měla jsem to zarazit hned ze začátku...on to asi nebral vážně, ale stejně mi ho bylo líto...fakt jakože líto...chápeš to u mě? 
*nerozumí svému chování* stejně jako jsem byla hnusná na bena...lituju toho...hodně moc toho lituju. ale co se stalo stalo se ne?
Řeknu ti to asi takhle, ten kluk o kterém tu mluvíš je střelenej. je na dokonale stejný úrovni jako já. možná je jenom jinak vychovanej. ve všem vidím problém výchovy...ne problém...prostě ty rozdíly. a jestli ještě někdy budeš upřímně myslet, že jsi na nějaké vyšší úrovni, tak se toho být tebou zbavím...já si taky jednu chvíli myslela bůhvíco a ještě teď se stydím za své myšlenky...xD A řekla bych že hoch moc dobře ví, že s tebou nic nebude.
walome: Jo von je to nějakej blázen? Podivín třídy nebo co? No ale i tak bych s ním jednal v rukavičkách - jo a "mám tě ráda jako kamaráda" je náhodou super věta. Já si celou dobu myslel, že se to říká jenom ve filmech a pak mi to řekla jedna holka a já myslel, že se zakopu pod zem a už se nevykopu *je zakopaný*, takže to fakt ne...
No tak koukej napsat jak to dopadlo
Houbička: strojeně jsem nemyslel špatně, jenom že všechno vypadá jako literární počin, tak se to špatně rozlišuje. Mně se to špatně rozlišuje, myslím, že někdo s tím problémy mít nemusí.
divokepaze*: To je divný, mně to řekly všechny moje lásky To jsem pak byl na to kamarádství pěkně naštvanej.
Koki, ty nás nezapomeň průběžně informovat!
koktejlka: Nemám už teď čas, ale můžu vám jen rychle říct, že moc dobrej pocit z toho, co se stalo, nemám... *pochybovačný*
koktejlka: Přečti si úplně poslední komentář a pak mi pověz, jestli je to pro něj takhle lepší...
koktejlka: nojo, Tomáš... Chápu to u tebe
Lituješ? Inu, myslím, že on už si na to moc nepamatuje, opravdu ne.
Ta úroveň... jde o to, že do něj nevidím. To je vše. Vidím, jen to, co říká, jak se při tom tváří a co při tom cítí, to poznám, ale ne to, co si myslí... v tom je můj problém. A navíc - jedno "kritérium" pro "chodit s klukem" pro mě znamená umět si představit, že bych ho "políbila" (Bůh ví, co by z toho vylezlo ). A to si v tomto daném případě opravdu představit nedokážu.
Myslíš, že ví? No, neřekla bych. *vrtí hlavou*
muhehe®svetu.cz: Každopádně když se někomu kluk roky () dvoří bezvýsledně, je to na zabití! Ale pár měsíců je to skoro příjemné... adrenalin, obzvláštnění
Třeba já bych se dvořil (kdybych měl možnost) slečně podstatně starší i když vím že je to 100% bez šance...
koktejlka: Hele, ty se klidně dvoř. Ač je slečna starší, určitě ji to potěší a co ty víš... třeba se za pět let potkáte...
constricted: Já tě náhodou chápu. Moh by být klidně i teřba starší než ty,ale prostě "nevyspělej" dětinskej a i když víš,že jsi taky v podstatě stejné dítě jako on,tak si připadáš starší,vyspělejší a tak dále. A potom,třeba ho máš i nemáš ráda. Ale nechceš aby z toho něco bylo,jenže nechceš ublížit. Absolutně nechceš ztratit ten pocit líbit se. Je to příjemný já vím,i když ho nemáš ráda,chceš se mu líbit a užívat si to a za nic nechceš nic víc ani míň... chápu,ale bojím se že ti neporadím procházím tím samým a jak hnusné je to zoufalství a bezmoc viď...
walome: constricted: "Ale nechceš aby z toho něco bylo,jenže nechceš ublížit. Absolutně nechceš ztratit ten pocit líbit se." Tyjo, holky tohle dokážou přiznat? To je dobrý, protože mě takhle právě tahala jedna za nos, pak jsem zjistil, že se jí prostě líbí, že se ona někomu líbí...super, já myslel, že to by holka nikdy nepřiznala 
Ty mezilidské vztahy *zavírá se do skříně a dvacet let nevyleze*
koktejlka: No Walome, já teda nevím, s jakýma holkama se to stýkáš, ale myslím, že tohle dovede přiznat hodně děvčat. Zvlášť proto, že je to krutá pravda, se kterou se jich asi docela dost potýká. Takže já to taky přiznávám.
Ale když to začne zacházet tak daleko, že je očividné, že on od tebe už něco opravdu čeká... to je pak dost trapný.
Pro Constricted: jo, je to pěkně hnusný... ale není to bezmoc, jen nechuť udělat něco, co by mu ublížilo, co by zničilo... to všechno - a teď už absolutně ne kvůli tomu "pocitu líbit se", ale kvůli němu... =/
tlapka: Bude to tak půl roku, co se o mě snažil jeden kluk. Párkrát jsme byli venku, pak mě taky pozval na čaj, měl mě rád. Poprvé se mu líbila nějaká holka. Ten zájem mi samozřejmě lichotil, ale nějak jsem neměla radost, že pramení zrovna od něj. Když se mi nelíbil ani po delší době, zato jeho zájem se stupňoval, nezbývalo mi, než to utnout, i když jsem věděla, že mu to nebude příjemné. 
Možná se tomu vyhneš a bude z toho láska jako trám. Možná jej nebudeš chtít a odmítneš, v tom případě bude láska jako trám z něčeho jiného později.
Možná si říkáš, že TOHLE se TOBĚ stát nemůže. To je moc... příjemný omyl. Uvidíš, dřív nebo později. Když už jsem i já měla takové štěstí, tak Tobě se určitě nevyhne...
koktejlka: No vida, konečně nějakej kluk, co se o Tebe zajímal, už jsem si říkala, že je načase...
No ale CO si mu řekla? JAK jsi to utnula? Přišla jsi k němu a řekla "hele promiň, mně už delší dobu není moc příjemný, jak ... " nebo jak? Uááá. =/
Tak tedy doufám, že až později.
Ale, z těch posledních vět čiší cosi jako... zamilovanost? No povídej.
tlapka: Přesně tak. Řekla jsem mu na rovinu, že je sympaťák a sama nevím, kde se stala chyba, proč to neklaplo; měli jsme se o čem bavit, ale bylo to takové studené jako psí čumák - nepřeskočila prostě žádná jiskra. Jasně jsem řekla, že - a na to by nikdo neměl zapomínat - STÁT SE MŮŽE COKOLI. Opravdu.
Pokud bychom si byli řekněme nějak souzeni, tak bychom tu krizi překonali a dočasný odklad nebo chvilkový problém by nic neznamenal. Jednoduše, co se má stát se stane. Zdůraznila jsem, že to, že nejsem zamilovaná teď, neznamená, že se to nemůže stát někdy později. Případně, že třeba zítra pozná nějak jinou, lepší holku, která mu to bude opětovat.
Myslela jsem, že bude vzteklý nebo uražený, že mi to bude vyčítat, že bude zklamaný. Ale protože jsem mu říkala, že mu to říkám jen proto, aby netlačil na pilu, protože to je jistá cesta, jak to pokazit. Tím, že nás přátelé seznámili proto, aby z nás udělali "budoucí pár" a on se zamilovaností nijak netajil, jsem byla ochuzena o takové to klasické "Má mě rád, nemá mě rád?".
Víš co, zkrátím to. Jestli chceš, ozvi se mi na mejl a já ti pošlu opis toho, co jsem mu řekla. Třeba Ti to k něčemu pomůže.
A k tvým posledním větám? Já nemám co říct, snad jen, že bych Ti strašně přála, aby to i v Tvém případě skončilo jako v mém. Protože zamilovanost je v mém případě, obávám se, trochu slabé slovo.
Hodně štěstí a omlouvám se za dlouhý komentář a případné překlepy a nedoklepy.
koktejlka: Kruci, chtěla jsem to napsat do toho předchozího komentáře, aby nebyly dva, ale nějak mi to ušlo... Děkuju
Docela dlouho jsem uvažovala, co má být na té pravé polovině. Nakonec jsem zvolila vůbec první nápad. Asi to o něčem vypovídá.
koktejlka: Naštvanost nebo uraženost u "toho mého" snad nehrozí, ale i tak...
A proč se obáváš? Vždyť to je přece skvělé! *drží palce a nechce nic zakřiknout*
marieke: Hlavně se do ničeho nenuť Třeba z toho nakonec bude něco víc, třeba ne, sama uvidíš. A pokud je ještě tak mladej tak se určitě i z toho zklamání, žes ho odmítla, brzy vyhrabe, nedělej si výčitky
Jinak heslo ti pošlu, napiš mi svou mailovou adresu, ju Ale zrovna ten poslední článek jsem z jistých důvodů smázla. A pár ostatních taky, protože má jarní romantika dopadla dost blbě. Což jsem ale mohla čekat :-/
koktejlka: No, snad... ikdyž zatím to tak nevypadá.
Mail je "-koktejlka-@seznam.cz"
Ale jakto? Proč bys to čekala, vždyť to bylo tak krásné...? Co se stalo? Můžeš napsat na mail, kdybys náhodou chtěla... 
scherzo: K tý větě "mám tě ráda jako kamaráda"...To je úplně blbá věta... Když jsem jí řekla jedinýmu klukovi, který se o mě někdy zajmal(byl cvok, pěstoval krysy, štoural se furt v elektrice a sekl se sekyrou do hlavy), tak to za 1. první 2-3 měsíce nemělo žádný účinek, furt mi nosil kytky a tak a taky mi přinesl ten modrý prstínek, co jsem ti dala(prej ho šlohl někde v chorvatsku, říkala jeho kámoška)a pak když už konešně ten jeho miniaturní mozeček pochopil, že asi fakt nic nebude, tak mě začel pomlouvat, jak jsem hnusná, a nejvíc byl naštvanej kvůli tgý blbý větě... a ještě k tomu to byl bráchův nej kámoš! 
NaŠtěstí "tvůj" ctitel 
je normálnější (aspon myslim)a je natolik chytrý aby pochopil význam této věty dřív než za 2 měsíce...Ale stejně bych jí neříkala(pokud jsi ji už řekla, tak asi nic) a použila bych univerzal "promiň"(kdo to jen použil?!)... Ale nenech si ode mě radid jsem průšvihář a vždycky tyhle věci zkazím
...
koktejlka: Ále, jen se nepodceňuj, vždyť tě znám.
Neřekla jsem to, nenašla jsem odvahu.
koktejlka: PRO VŠECHNY TADY:
Nechce se mi psát o tom celý článek (nechci na to upozorňovat, přece jenom, o tomhle blogu ví dost lidí, ale tuhle skutečnost zase nechci nějak dramatizovat ), takže jak to probíhalo a to všechno okolo shrnu do tohohle komentáře, jo?
Jeli jsme spolu ze školy, snažil se být milý a jako vždycky si ze všeho dělal srandu - ze sebe, ze mně, ze všeho. Dojeli jsme na Malostranský náměstí, já mlela něco o tom, že tam kousek pracuje moje máma (dělá sekretářku na HAMU), on nevěděl, kam jít. Potom se snažil té paní v Mcovi vysvětlit, že nechce zmrzlinu do kornoutku, ale do kelímku, ne opravdu nechce McFlurry, normální zmrzlinu, jednu s čokoládou, druhou s karamelem. Pak jsme se snažili najít místo k sezení, až jsem vybrala jedno na venkovní zahrádce, úplně v rohu vzadu, vedle nějaké italské rodinky nebo jaké.
Povídali jsme si o hodně věcech - po úvodních vtípcích na téma "tos to ale šikovně objednal" jsme začali u školy, pokračovali jsme přes jeho rodinu, "co teď čteš?", doktora House, otázku "jaktože se chováš líp doma než ve škole, když u mě je to přesně naopak - ve škole jsem poslušná a doma se chovám hrozně", k jeho rodině a vrátili jsme se zase ke škole. Bylo toho ještě víc, ale všechno si samozřejmě nepamatuju. Celkově jsme tam seděli přes tři čtvrtě hodiny.
Postupně začaly být pomlky mezi jednotlivými větami čím dál tím delší, tak jsem radši (téměř šeptem a s obavami, jak to zapůsobí) navrhla, jestli už půjdem. Řekl jen krátké "jo" a vzal a odnesl tác od zmrzlin. Kráčeli jsme pryč od McDonaldu a já mlela něco v tom smyslu, jako že vím, kudy domů, ale že se mi nechce metrem, že bych radši někudy jinudy, on se mi omlouval, že mě zatáhl do takový prdele, na což jsem mu odpověděla, že to není žádná prdel, že jsme v centru Prahy (a že jsem to místo navrhla já). Šli jsme k "jeho" tramvaji, nechali jsme ji ujet a já se pomalu, ale jistě začala opatrně vyptávat, co ode mě (potažmo od "našeho vztahu") očekává, o chvíli později pak, co si představuje pod pojmem "chodit s někým".
Hm, co vám budu říkat, bylo to docela trapný.
Začal blekotat něco o tom, že "chodit s někým" znamená, že ti dva lidé spolu občas někam zajdou, do kina nebo tak, že spolu někam zajdou... chodit, že jo, to je od slovesa "jít", takže ty lidi prostě choděj spolu, a tak... A jsou hodně dobrý přátelé, něco víc než přátelé, mají se hodně rádi...
Tak jsem se ho zeptala, jestli přesně tohle ode mě čeká. Tvářil se neurčitě a nakonec začal mluvit o tom, že děti - samozřejmě se mě nechce dotknout tím, že by mě přirovnával k dítěti - jsou nerady, když jsou na ně kladeny požadavky, které nejsou schopni splnit, takže nechce, abych se tak cítila. (Jo, přesně tohle mi řekl.) Věděla jsem, že jeho odpověď je kladná. Ale on mi stejně jasně a do očí neřekl, jestli čeká nebo ne, snažil se naopak zeptat mě, ale já jsem ho strategicky přerušila už na začátku té věty s poznámkou, že bych byla kvůli němu radši, kdyby nic moc neočekával.
Nechal si ujet další tramvaj, z níž na nás nadšeně mávaly dvě terciánky od nás z gymplu s tím, že tohle je důležitější než tramvaj, a ještě chvíli jsme (nebo spíš já) omílali, aby nic nečekal, že je to kvůli němu a že nechci, aby byl pak zklamanej a nešťastnej. Nakonec řekl, že je to teda dobrý, načež jsem poznamenala, že "dobrý" je trojka, a on odpověděl, že takhle nějak by to teď zhodnotil.
Odjel právě přijeduvší(?) tramvají a já zamířila k mamce do práce. No skvělý, říkala jsem si v duchu, to se mi zase něco povedlo...
Druhej den ve škole vypadal v pohodě, mluvili jsme spolu úplně normálně a v pátek za mnou po chemii přišel, jestli bych prý nechtěla příští týden zase někam zajít. Vymluvila jsem se na to, že se budu učit, nezdál se ale moc přesvědčený, tak jsem ještě dodala, že pojedu k moři (což je pravda, ne že bych si vymýšlela, to by v tomhle případě asi ani moc dobře nešlo ), že budu muset balit a že mě mamka nebude chtít nikam pustit.
Zatvářil se překvapeně a postěžoval si mi, že by se byl vůbec nedozvěděl, že někam jedu, kdyby mě nikam nepozval, že by prostě nevěděl, že tu nebudu, že bych mu to sama od sebe neřekla... na to jsem nevěděla, co odpovědět...
Tak takhle nějak. Koukám, že jsem se docela rozepsala, ale myslím, že už je to všechno (no už bylo na čase ). Jestli jste to dočetli až jsem, vzdávám vám hold a prosím vás o názor na situaci, v níž jsem se teď ocitla. Třebaže jen okrajový a nicneříkající, hlavně nějaký. Tak pa.
walome: Ježiš chudák kluk, tohle si vyslechnout, to je vážně utrpení. Ale myslím, žes to z mého pohledu udělala dobře. Přímo, žádný falešný naděje a tak. Ale je to trošku trapný, protože si vůbec neumím představit, že bych chtěl ve 13i s někým chodit...člověk nemůže chodit do baru, do hospody, na bowling...co vlastně takhle děláte, když někam jdete, mládeži?
Jenom mě pobavilo to, jak se cítil dotčený, žes mu neřekla o tom, že jedeš proč - to je moc pěkný, protože to znamená, že mu na Tobě tak záleží, že má v hlavě zafixováno, že o Tobě chce všechno vědět a tak. To jsem taky prožíval a taky mi vždycky vadilo, když mi ta dotyčná něco neřekla sama od sebe, to je takovej náš postup myšlenek.
To, že s Tebou chce jít ještě ven bych viděl jako problém. My se bohužel nevzdáváme a žijeme tak trošku s nadějí, že se ta holka jednou vzbudí a změní názor, protože se k sobě přece tak hodíme...takže to asi chvíli potrvá - ale máš štěstí, že jsou prázdniny, během těch 2 měsíců ho to přejde.
tlapka: Ve 13? Doslova spolu chodí. A je to na jednu stranu hezké, že si vystačí s trajdáním ruku v ruce a povídáním si. Aspoň nějakou dobu...
koktejlka: No já nevím, takových moc neznám... vlastně žádné takové.
Podle mě se mládež dělí na buďto ty "základkové", kteří se nebojí ničeho a ve dvanácti se poprvé líbají, pijou a kouří, protože na tom nevidí nic špatného, anebo ten druhý typ mládeže, která se stydí anebo nechce. Do té zapadám já i on. Takhle to vidím a mám dojem, že v této záležitosti takřka neexiszuje zlatá střední cesta...
walome: tlapka: Jo, to "chození" je stejně asi nejlepší. Protože nikdo od toho nic nečeká a jenom si povídáte jeden s druhým. O tom byl to vlastně mělo bejt i potom, ale neni
koki: Prosimtě ne každej na zš kouří a chlastá Elitářko *ts* Ale já si myslím, že to nebude tak zlý, ne? Protože my na zš byli v tomhle docela zabrždění, sice ve 14 už se to v nás probouzelo, ale nějaký supr vztahy se neděly...
koktejlka: No vidíš, v tom s tebou teda souhlasím - a to je mi třináct.
Ale zase na horách se lidi od nás při flašce rozhoupali a začali si dávat PREJ (já tam nebyla - odešla jsem po tom, co mi právě tenhle kluk musel dát pusu na krk - nejdřív se mi ale uctivě omluvil ) "pravý" polibky a někdo i francouzáky. (Jeden kluk když to dostal za úkol řekl, že by si raději "oholil prdel a chodil pozpátku", než aby tu holku políbil ). Jedný holčině to pak bylo líto, že dala svojí první pusu klukovi, kterej jí přijde hnusnej a takový věci... Z toho plyne, že ona ta mládež se dovede bavit, když na to přijde, ALE... A to jsme gymnazisti, ty ze základky dělaj spoustu jinejch věcí. *významně pokukuje*
No a se zbytkem tvé reakce souhlasím a děkuji za vcelku pozitivní poselství.
walome: No flaška byla dycky hrozný utrpení, já se vždycky styděl a nepatřil jsem zrovna mezi tu "top" sortu. A tak francouzák ve třinácti, to není nic velkýho, nebo jo? Mně do toho jedna holka "nutila" už v deseti letech (jí bylo 11), ale to jsem utekl, protože jsem z toho měl strach
-To je vtipný, že tý holce bylo líto, že první pusu dala ošklivákovi... No hele lidi ze základky určitě souložej an lavicích a v šatnách, to je hrozná pakáž 
infikovana-houba®svetu.cz: povím ti to asi takhle...francouzák je spojován s prvním polibkem a prvnímu polibku je u mě (třináctiletá, cudná a malá) přikládána velká důležitost, aby věděl. Je to pravděpodobně dáno knihami, filmy, představami a já nevím bůhvíčím, ale francouzák je něco...něco z toho staršího světa... Takže když řeknu, že jsem nepolíbená, znamená to doslova a do písmene nepolíbená i nepolíbená... Upřímně doufám, že nejsem sama...ehm...holky? *ááá, řekněte někdo něco!* 
Takže asi tak...no...
scherzo: "pravý polibek" je pro to co se dělo dost nadsazený pojem... Jediní dva, co dávali něco, co se tak dalo nazvat byl jistý extra perverzní páreček(myslím tím, ty dva co sedí v předposlední lavici vedle naší)a a já jsem před těma "slintacíma" cvokama raději rychle utekla... Zůstala tam jen svolná NAPERMI a ještě T. Nepíši jména, protože mě zabijí i takhle...
napermi - aspoň dle některých...: "Zůstala tam jen svolná NAPERMI" - co si to dovoluješ?! 
Máš pravdu, zabiju tě, těš se na zítřek...
tlapka: No, po tom jelu už můžu napsat snad jen toto - je to drsné, ale lepší dřív, než později.
takže to vlastně vypadá docela dobře... constricted: v první řadě,bych ráda pogratulovala sobě,jelikož jsem schozifrenik a taky jsem to dočetla celý a pocitvě! Stěžuj si ty ještě někdy na svý psaní holka,vždyt ono to člověka chytne a nepustí,a když skončím číst,ani si neuvědomím,že jsem "tohle všechno" přečetla... Nicméně,zeptala ses jej podlě mně dost hezky,máš faktis odvahu to se ti zase musí nechat. jen jestli to on nevzal...tak trošinku jinak. No,uvidí se. Ale zajímala by mně jedna jediná věc. Co si ty od toho slibuješ? Co chceš a co vidíš pod tou větou měnící barvu "Chodit s někým"
koktejlka: Inu děkuji, beru to jako kompliment.
Myslím, že to vzal dobře a pořád ještě zkouší, jestli náhodou něco nebude (ikdyž teď už vlastně moc ne, když jsou ty prázdniny sice má moje číslo, ale myslím, že nenapíše... snad)
CO si já představuju? Že jeden miluje druhého, druhý miluje prvního a vědí to o sobě.
constricted: No a...ty ho alespon trošičku maličko miluješ? Předem se omlouvám,pokud jsem již jedna ze sta,kteří se tě na to samý už zeptali...
koktejlka: Ne, dobrý - nejsi, protože u nás ve třídě, jak mě znají a vidí, co dělám a jak se tvářím, už všechny (a asi i všichni) dobře vědí, že ne-e... =/
noobik: "Ale, víš... já... Víš, mám tě ráda, ale... jenom jako kamaráda
, chápeš?"
Holka... todle sem taky jednou řekla a už se to semnou vezlo
tereeek®pismenkuje.cz: Není tak podstatné to, co si představuje pod "chodit s někým", ale to, co si představuje pod pojmem "líbíš se mi", protože nejdůležitější je, jestli se mu líbíš a co si pod tím sám představuje, pak se můžeš rozhodnout.
koktejlka: Na jednu stranu máš pravdu, na druhou srtanu záleží na situaci.
P.S. Musela jsem si to přečíst aspoň čtyřikrát než jsem to pochopila
eleyne: Lidi, tak jsem to přečetla všechno a myslím, že byste to mohli hromadně vydat jako návod pro vztahy Ale fakt se teda divím, že takovéhle věci řeší třináctileté holky - mně je třeba sedmnáct a pořád si myslím, že mám dost času...
koktejlka: Tys to CELÝ přečetla? Smekám...
Já si to taky myslím... a tím je to ještě zvláštnější.
jupiter: Krávo, buď ráda, že o tebe vůbec někdo stojí.... Až budeš stará a vošklivá pochopíš to