"Dobrý den, nevíte, kde tu jsou záchody?"
"Celý svět je jedna velká záchodová mísa! Ale to, co hledáte, je tamhletudy vpravo..."

tlapka: Přesně tak. Řekla jsem mu na rovinu, že je sympaťák a sama nevím, kde se stala chyba, proč to neklaplo; měli jsme se o čem bavit, ale bylo to takové studené jako psí čumák - nepřeskočila prostě žádná jiskra. Jasně jsem řekla, že - a na to by nikdo neměl zapomínat - STÁT SE MŮŽE COKOLI. Opravdu.
Pokud bychom si byli řekněme nějak souzeni, tak bychom tu krizi překonali a dočasný odklad nebo chvilkový problém by nic neznamenal. Jednoduše, co se má stát se stane. Zdůraznila jsem, že to, že nejsem zamilovaná teď, neznamená, že se to nemůže stát někdy později. Případně, že třeba zítra pozná nějak jinou, lepší holku, která mu to bude opětovat.
Myslela jsem, že bude vzteklý nebo uražený, že mi to bude vyčítat, že bude zklamaný. Ale protože jsem mu říkala, že mu to říkám jen proto, aby netlačil na pilu, protože to je jistá cesta, jak to pokazit. Tím, že nás přátelé seznámili proto, aby z nás udělali "budoucí pár" a on se zamilovaností nijak netajil, jsem byla ochuzena o takové to klasické "Má mě rád, nemá mě rád?".
Víš co, zkrátím to. Jestli chceš, ozvi se mi na mejl a já ti pošlu opis toho, co jsem mu řekla. Třeba Ti to k něčemu pomůže.
A k tvým posledním větám? Já nemám co říct, snad jen, že bych Ti strašně přála, aby to i v Tvém případě skončilo jako v mém. Protože zamilovanost je v mém případě, obávám se, trochu slabé slovo.
Hodně štěstí a omlouvám se za dlouhý komentář a případné překlepy a nedoklepy.