Jistě jste svým zkušeným anketářským okem postřehli, že poslední anketa byla příjemně duchaplná a obsahovala množství zajímavých a pro moderní společnost nezbytných dotazů na různá občas až všetečná společenská témata. Protože vás určitě zajímá, jak se k daným problémům postavili ostatní respondenti, přináším závěrečnou sumarisaci výsledků.

... a ten někdo je - chvilka napětí (refletory, prosím - hudba - sakryš ne Beethovena, tu famfáru tam dejte - ne tuhle, ta je z Libuše, do háje) - já. (Ehm, ehm... netleskejte zas TAK nahlas!)

Hned na začátek řeknu bez vytáček a na rovinu, že ne. (Tímto jsem přišla o většinu čtenářů. Tleskám si. Někdo mi kdysi říkal, že mám literární talent. :D) A vlastně, tomu zbytku lidí, co mě čtou dál, dlužím říct, že nemám vůbec tušení, o čem tento článek je. Možná, že není o ničem. Při svojí výmluvnosti a inteligenci bych se tomu vážně moc nedivila. Ovšem je tu pár důvodů, proč tenhle článek píšu - a možná, že ony částečně ospravedlňují to, že jeho obsah se rovná dlouhému příkladu se složitými výrazy, na jehož konci máte za úkol výsledné číslo vynásobit nulou.

3 600

No a to už je co říct, ne?

... prostředků, jak se vypořádat s kreativitou (už mi nestačí mít na ploše každý den jiný obrázek), a tak si to budu podobně jako Houbička vybíjet na designu blogu.

(Dalo by se říct, že) na počest toho, že jste se tu zastavili už třítisíckrát jsem změnila design z dlouhotrvající a ponuré černé na skvostně zářící barvy.

Právě jsem zveřejnila článek s fotkami, který se odmítá zobrazit tady, na titulní straně, a proto píšu tenhle, abych na něj upozornila.

2 200!

A vím, že je to úplně zbytečný, a že už vás to asi musí štvát... :D
Překročila se hranice 2 000 návštěvníků a z 27. místa v top nejkomentovanějších blozích jsem se šoupla na místo 20.

Wow! Teď jsem se po dlouhé době podívala na "blogy, seřazené podle..." a naprosto nečekaně jsem zjistila dvě věci: