...a to musím využít!
Možná, jste uhodli, že sedím v knihovně - stala se mým útočištěm, co se (nejen) internetu týče.

Ach jo... Jsem plná emocí. Samozřejmě negativních. Sedím v knihovně u počítače, za pět minut zavírají a já se snažím psát rychleji. Ale vlastně nevim, co přesně bych sem měla psát...
Že můj otec mi vzal věci ze stolu a úplně v klídku mi je vystěhoval na balkón?

Ano, jen krátce.
Dnes mám totiž tzv. úkolový den, což znamená, že... překvapivě - dělám úkoly.

Moje matka musí vždycky všechno pokopat!
Dneska ráno jsem se cítila fajn.
Neříkám skvěle, ale v pohodě.
Byla jsem domluvená s jednou holkou, že k ní půjdu s matkou na návštěvu, podívat se na její dvou - tří měsíční sestřičku.
Dopadlo to tak, že máma zůstane doma a já půjdu s rodinou tý holky na koupaliště.
Skvělý, ne?
Jestli tohle ta holka čte, tak se jí moc a moc omlouvám, ale mojí matku nezměním.
Nejdřív jsem se s ní pohádala kvůli sukni, kterou jsem prý nevhodně zkombinovala s trikem a podkolenkama. Samozřejmě jsem jí se slovy omluvy řekla, že do toho, jak se oblíkám jí nic není.
A ona na mě zakřičela, že takovýhle věci prostě kombinovat nebudu!!!
A otec mi před pár dněma řekl, že vypadám jak blázen, když jsem na hlavě měla červeno - bílej baret.

A já se ptám...

Jsem vycuclá.
Dole.
Down.

Za včerejšek se omlouvám, ale matka mě vyhodila od compu, takže jsem o svém milovaném tatínkovi dopsat nemohla.

Dneska se stalo něco fakt hroznýho.
Táta, kterej měl bejt na chatě, zničehonic zvonil na zvonek u dveří.
Panečku! Co já budu dělat?!
No co mi zbývalo než jít a otevřít mu...?
Ještě předtím jsem však urychleně vypnula televizi, aby mě nemohl nařknout z toho, že jenom sedím, dívám se na telku a nic nedělám - což byla mimochodem pravda.
Musim jít, matka mě vyhání!!!

Ano, je to tak.
Moje vlastní matka mi je v polovině přepla na nějakej dokument o básníkovi, co emigroval, či co!
Chápete to?
Jinak, jak jste si mohli všimnout,

Všem těm, kteří čas od času zavítají na můj blog, doporučuji přečtení tohoto článku.
Zvláště pak Cestovatelce.
Možná to zezačátku nebude moc zajímavé, ale nebude to ani moc dlouhé a hned na konci najdete to hlavní, co vám chci sdělit.

(POZOR! Obsahuje city k mé rodině!)