Probrečeli jste někdy úplně celý film, aniž byste k tomu měli zjevný důvod (rozchod apod.)? Prostě jen tak, z ničeho nic, od začátku až do konce? Zapli jste si někdy televizi, nechali tam jeden už běžící film a po pěti minutách už prolévali slzy - a to až do té chvíle než ten film skončil? Ano?

Jelikož nejsem suchar a nechci se nechat utlačovat od rozDivočeného Pážete, zveřejním tady hudbu, která vlévá tanec do žil mně.
Upozorňuji vás, že to není hudba trsací (ikdyž... může být :D), ale tancovací.

Přiznám se, tu knihu jsem si půjčila jen kvůli oku/uchu lahodícímu jménu a pěkné staré obálce.
Ale už po dvaceti stránkách jsem věděla, že číst ji jen tak nepřestanu.
Vlastně, že dočíst ji prostě musím.