... být nemocný.
(Máma mi právě strčila do podpáždí teploměr... :D asi ji praštím. xD)
Ano, jako třeba já dneska v noci.

Fakt ráda bych vám napsala, ale prostě mi to nejde - písmenka se mi pletou, jedno přes druhé, píši nesmysly.

Z poslední písemky ze zemáku mám 1- a to prosím znamená, že z 2/3 se mi známka posouvá na 2!
Takže pokud se nezblázní profesorka na fyziku a nedá mi trojku, budu mít vyznamenání!
Jo!
Uf.
Doma ze mě budou mít radost.
A já ji mám taky, protože i pro mě trojka znamená, že jsem se tomu předmětu prostě dostatečně nevěnovala.

A přišla nám do třídy nová holka.

Ano, asi to znáte - zkouškové období.
Někteří lidé by možná mohli říct, že zrovna já si nemám na co stěžovat, ale právě kvůli tomu, že nejsem úplně blbá, ode mě doma očekávají zázraky.

Musím uvést můj včerejší večerní článek na rovinu, do správného světla.

Věřte mi, vážně bych hrozně ráda napsala, třebas i něco srozumitelného, ale sepisuju text na školní projekt o mostech, konkrétně o Negrelliho viaduktu - snažím se popsat své pocity, které jsem měla u onoho mostu.
Definovat jeho atmosféru.
Uf.
No nic, ozvu se vám později, ju?

Snažila jsem se doběhnout své sourozence a při sbíhání čerstvě zasněžených schodů jsem sebou nehorázně sekla.
Mám naraženej zadek, ale hrozně!
Když sedím, tak musím sedět tak jako nakřivo, aby byla moje levá půlka odlehčená.

Stále ještě žiji!
Ve zdraví jsem přežila jak Štědrý den, tak Silvestra i Nový rok.

A tak se z padesáti korun na dárky pro čtrnáct lidí vyklubalo korun sto padesát.

... a tak ráda bych šla do školy.
Bolelo mě břicho, kašlala jsem jak kdybych měla tuberkulózu a... prostě jsem se nedokázala nenudit.
Chybí mi škola...
Áááááááááá!
Já chci do školy.
Já nechci bejt doma!
Chci bejt tam, učit se, smát se...
Už čtyři tejdny v jednom kuse kašlu, přes tejden beru antibiotika - A NIC SE POŘÁD NEZMĚNILO!!!
Já už chci, aby to skončilo!