Pomněnka v různých jazycích

Když jsem byla malá - přesněji řečeno menší, než jak jsem malá teď - a na něco jsem zapomněla, babička mi vždycky řekla "pomněnko, zapomněnko". Teď už mi to neříká (tuhle frázičku vyměnila za věty typu "na co myslíš? jsi snad zamilovaná?"), ale do památníčku mi nakreslila svazeček pomněnek a vzpomínka tak zůstala navždy.

A teď nedávno jsem zjistila, že anglicky se řekne pomněnka forget-me-not. Není to kouzelné? Ne, takhle, možná, že pro angličany to zní úplně jinak - co se obsahu slova týče - když to jméno používají už od mala. Ale pro mě jsou to přece jenom tři anglická slovíčka, v takovémhle spojení a ještě k tomu ve spojitosti s touhle malou, křehkou kytičkou. Tím pádem pro mě nabývají docela jiného významu. Vlastně takového trošku tajemného, kouzelného. A zároveň jsem se zamyslela nad tím, proč se vlastně pomněnce říká pomněnka. Respektive že i v jejím názvu v češtině je slovo s významem - vzpomeňte si, když nás ve škole učili o tom, kde se píše -mě- a kde -mně-, vždycky nám říkali "připomeň, vzpomeň - pomni" - pomněnka. V podstatě je to stejný kořenový základ jako má slovo zapomenout. Ale kam v češtině zmizelo to nezapomeň na mě? Ve všech ostatních jazycích, kde má s tímhle jméno pomněnky něco společného, zůstal ten zápor - v němčině se pomněnka řekne vergissmeinnicht, italsky rovněž non-ti-scordar-di-mé, irsky dearmad-dom-ní, dokonce i v maďarštině - nefelejcs - felej znemená zapomenout. Dánsky, glemme-mig-ej, rumunsky nu-ma-uita a tak dál. Jen v češtině ten zápor není. Proč asi?

P.S. Jak vidíte, změnila jsem si design. Obnovila jsem blog, tak se sluší, abych si tak trochu vyčistila štít. Zároveň všechny staré vzhledy, které jsem našla, jsem umístila do nově zařízené galerie, kdyžtak tam můžete mrknout, nějak se vyjádřit, můžete, nemusíte. :)