kapsicka: Pěkné...víš, že se takhle občas také cítím?
A...mohla bych si Tě dát do přátel, prosím? Doufám, že mi za tenhle dotaz neutrhneš hlavu.
kapsicka: Ta prostřední? Ta je nejlepší!
Prosím Tě, splň mi jedno malé, bezvýznamné, tajné, nejtajnější a...(patetické) přání.
Buď buď
1. spisovatelka patetické prózy, jakožto i poezie
nebo
2. psycholožka
P.S. Dala by sis mě, prosím pěkně, do přátel také...
koktejlka:
Děláš si ze mě srandu, viď?
Jenže na to ti jen tak neskočím!
A to druhé... právě jsem se tě chtěla zeptat, jestli můžu...
kapsicka: Toť pro mne pochvala
Náhodou, byla bys jako spisovatelka velice originální (a patetická).
Jdu na blog přidat nějaké fotky (a hlavně je předtím upravit v PhotoFiltru).
koktejlka: Hele ale neupravuj je moc... ať je na nich vidět ten původní obsah...
Ne, vážně, nech je co nejvíc tak, jak jsou...
kapsicka: Předem upozorňuji-fotím naprostý kraviny.
Tak se nelekni, citlivá dušičko
koktejlka: Jééé, to kdyby si viděla ty moje pokusy...!
Tady jsou jenom tři z mých nesčetných výtvorů...
tlapka: N2kdy taková jednoduchost stačí a je dokonce nejvýstižnější. Zamtený člověk nebude rozepisovat vrcholnou zmatenost do knížky o rozsahu Bible.
vrane: Když sem napíše třináctiletý kluk, že se tak občas cítí taky, dokonce dost často, asi to bude znít trapně...? No, to jejedno. Taky se tak vobčas cítim, může to ale být skvělý pocit. Zpětně. Člověk tak nějak plave... a nemůže se řídit. Jsou to takové adrenalin jízdy ! No nic...