Ticho a tma, zuřivě mě obepínající ze všech stran

A já se svíjím, bráním se všemu, co je pod mou úroveň.
Už dávno vím, že nemám žádnou hrdost, ale zdravý rozum si snad chvíli udržím, není-liž pravda?
Je-li něco, čeho si sama na sobě vážím, je to zdravý úsudek - který se sice neprojevuje příliš často, ale když se objeví, stojí to za to.
Mám o něj přijít?
Má se ze mě stát hnusná, sobecká, arogantní, naivní, bezcitná, nerozvážná holka, která si neváží ničeho jiného než svého úspěchu?
Má?

* * *

Chtěla bych.
Vím, že spoustu lidí chce, a každý říká, že chce víc než si zaslouží... ale přitom si myslí pravý opak.
Já bych chtěla.
A nemůžu říct, jestli moc nebo málo, protože nevím co.
Já pouze vím, že bych chtěla.

* * *

Proč mizí všechno to, co tak dlouho vznikalo?
Proč je tak jednoduché zbourat něco, čehož vybudování trvalo tak dlouho?
Proč lidé raději ničí než aby se zasadili o něco, co by jiným mohlo udělat dobře?
"Chvíle, kdy otazníky nestačí."
Krásná věta.
Pravdivá.
Mlč už.
Nic.