Chtěla bych být nezatížená.. jako jemný cukr, když do něj fouknete, vznese se a pokryje všechno plachou bělobou. Chtěla bych být lehoučká jako pravazce, jako řeky světla, které ve svém přesně vymezeném prostoru letí skrze mlhu. Chtěla bych být ta mlha, zabalená v šále a s teplými rukavicemi, ležet mezi stromy, tiše se pokládat přes auta a tramvaje, cinkat spolu s nimi na křižovatkách, chtěla bys se umět vznést tak vysoko, že by mi moje kapičky mrzly do malých ledových perel, a pak padat po hlavě dolů tak rychle a tak nízko, že by se moje šaty roztříštily, roztrhaly na kousky a zasypaly celou krajinu.

Poznáte rychle, proč se to jmenuje takhle. Pokud se to tedy donutíte přečíst. Fakta pro: je to krátký. Pokud umíte číst rychleji než zahradní rukavice, tak to stíháte v pohodě a ještě si můžete skočit na kafčo. Fakta proti: docela určitě vás to nijak neobohatí. Možná vás to znechutí, deprimnuje, demotivuje, degeneruje a co já vím kolik těch slov na de- ještě je. Fakta na střed: je to už docela stará básnička, takže to není žhavej materiál, nic kontroverzního, nic kulervoucího, jak říkaj tvrdý chlapi(ne že bych byla, jo, ale občas takovéhle kulturní okénko neuškodí, že).