|
7. září 2013 v 01.01 | rubrika: z pera
Náš strach nás žene vpřed a zároveň nám brání jít. Naše vlastní krev nebije v tempu našeho dechu. Vlastní údy se lámou a ohýbají, klenba lebky se boří jako starověký chrám, jako otisk císaře, jako víko rakve. Jiskra zažehnuta, oheň ať plápolá! |
přečteno: 117x | přidat komentář
|