Balada o kokosu

Bratr koupil kokos, protože byl ve slevě, a zmizel z bytu.
Bráška se rozhodl, že kokos rozdělá.
Nejdřív se dvacet minut snažil protlouct druhým koncem lžičky těmi třemi rádoby "otvory" v kokosu.
Marně.
Tak si začal stěžovat otci.
Otec to lžičkou taky chvilinku zkoušel.
Pak se naštval a vzal si na to vrtačku.
A tak vrtal a vrtal.
Vcelku bezvýsledně.
To už se oba dohromady snažili přes půl hodiny.
Pak otci nezbylo, než si vzít pilku a trošku se vypotit.
Když byla práce hotová, měli za sebou hodinku, ve které se kokos úmorně snažili rozdělat.

Vrcholem všeho bylo, když přišel původce tohoto obřadu, bratr, co kokos koupil.
Uviděl na talířku na proužky nakrájený kokos, akorát do pusy.
Usmál se a říká:
"Jééé! Vy už jste ho rozdělali a tak hezky nakrájeli! (Vzal si do pusy.) Dobrej. Já jsem si řikal, že to uděláte, když je to tak snadný..."

Ovšem tím to neskončilo.
Ten kokos nikdo nejedl.
Já nevim, vám to chutná?
Mně to teda přijde dost bez chuti...

Tak jsme druhý den večer dovečeřeli a otec povídá mýmu bratrovi, co koupil kokos:
"Heleď, ten kokos nikdo nejí."
Bratr duchaplně odvětil:
"Já ho jim."
"Ale furt je ho tam hrozně moc. Nikdo to nejí!"
"Tak já nevim, no. Tak ať si ho daj, já s bratrem."
"Ale oni ho nechtěj! Proč si ho vlastně kupoval?!"
"No aby si ho dali! Dyť jim přece tak chutná..."
"Ale nejedí ho!"
"Tak ať si daj, ne?"
"Právě ti tu řikám, že ho nejedí!"
"Aha. Takže si ho jakože nedaj...?"