Ať jdou... (+ aktualizace)

... všichni do prdele!
Nesnášim mladší bratry!
Jeden malej ignorantskej blbec, a co všechno způsobí!!!

AKTUALIZOVÁNO

(asi o 10 minut později)

Hurá!
Právě odešli na procházku.
Doufám, že tam budou hodně dlouho.
(Nejsem mrcha.)
Abyste věděli, snažím se dělat power pointovou prezentaci na Český Budějovice.
A můj milovaný bráška furt chodil kolem, kontroloval, co dělám, a když jsem třeba zrovna stahovala obrázek z jakéhosi blogu, hned říkal:

Áááá... to je ale pěknej úkol! BLOG! ZASE BLOG!!! To se asi dozví táta. Nojo, nojo...

A půl minuty nato už jsem měla odpojenej síťovej kabel.
Došlo to tak daleko, že za mnou otec vrazil do pokoje a řiká:

Děláš úkol?

No samozřejmě, že jo!

Aha. A cos uděla osmiletýmu frackovi (to je místo jeho jména, který nechci zveřejňovat)?!

Co bych mu jako měla dělat?! To ON mě nenechá na pokoji!

No? A proč asi?!

A jak to mám vědět?! Se ho zeptej!

Nemusim. Protože si mu něco udělala!

Teď se z vedlejšího pokoje ozval srdcervoucí pláč.
Otci to triumfálně zajiskřilo v očích.

AHA!!!?!!! Že mu nic neděláš?!?!?! A proč teda brečí vedle v pokoji?!?!

Tati, já nemám tušení!

A jakotože už tady nesedí (to jako u počítače, u kterýho si mám JÁ dělat prezentaci)? Jaktože už tu není, no?! Tak co si mu udělala?!

NIC!! Byl tady, odešel, já sem přišla, on za mnou přiběhl a pak zas odešel. (Pravda, tohle nezní úplně důvěryhodně, ale co!? Bylo to tak!)

Tse!, to ti jako mám věřit?! (Povzdech.) Udělěj si ten úkol. Ale rychle si ho udělej, rozumíš?!

(Můj, poněkud vytřeštěný, pohled.)

Prostě ať to máš hodně rychle hotový!

No, a pak odešel s osmiletým frackem někam ven.
Ale jak mám asi prezentaci, která má mít úroveň "prestižního gymnázia" udělat "hodně rychle"?
No dobře, první krok:
Přestanu psát na blog....