Koukej mi do očí!

(Melete sračky? Nikdo vás neposlouchá?) A někdo řekl, že mezi láskou a nenávistí je tenká čára. Je to sračka. Jakápak láska, nenávist, jakápak čára? Jaká čára? Kde je nenávist? (Neumím nenávidět a oni to ví.) Kde je láska? (Já neumím milovat!) A čára? Dejte mi tužku a papír a já nakreslím čáru. Ale chcete od sebe oddělit dva neexistující pojmy? Nechcete třeba, abych se postavila na hlavu a hrála při tom šachy? Bylo by to pro mě snadnější. A já roztaju, jen co se na mě usměje. Drobný problém je v tom, že se usměje on. A on. A on. A on? A já? A oni? A nikdo se neptá... Všichni se ptají, ale nikdo nechce vědět. Jen já. A možná on. A on. A on? A já? A co já? Já chci kluka, se kterým se nebudu muset jenom smát, se kterým si budu moct i povídat. Který mě obejme. Který se na mě bude těšit. Který mě bude milovat? Možná. A nebo taky ne. A co?