Koktejlka | Lksfnfklndl.

I článek by se mohl nést v podobném duchu. Vyjádřil by alespoň zhruba mé vnitřní rozpoložení, které nechci komentovat slovy, jelikož by pak celý článek byl mládeži nepřístupný a administrátor by mě odsud vykázal asi tak rychle, jako řeknete spolužákovi, že je kretén, když vám osahává zadek.
To je samozřejmě o to pikantnější, že mě samotné nebylo ještě ani patnáct.
Takže, pokud nechci používat sprostá slova... tahle věta je nedokončená, protože mě nenapadá, jak bych ji asi tak měla ukončit. Žádné logické vyústění nemá.
Prosím, berte v úvahu rubriku, v níž se tento článek ocitl, totiž "Můj mozek". Jelikož mozek nemám, obsah této rubriky se vám může zdát poněkud... nejasný či snad zmatený.
Tak kupříkladu.

Předevčírem jsem měla k obědu bagetu. Poslední dobou to dělám dost často a mám takový dojem, že to pro mě bude mít neblahé následky. Myslím, že bageta coby oběd není zrovna to nejzdravější, co mi naše školní restaturace může nabídnout. Vlastně bych každý den mohla jíst saláty. Ale nechci dopadnout jako ta holčička-borůvka v Karlíkovi a továrně na čokoládu. Totiž, v dnešní době se hodně prosazuje, že na barvě pleti nezáleží, ale stejnak si myslím, že kdybych jednoho dne přišla do školy mrkvově oranžová nebo okurkově zelená, moc lidí by to asi neocenilo.

Z písemky z dějěpisu jsem měla jenom dvojku, přestože jsem si knížete Mojmíra spletla s knížetem Bořivojem a na první otázku, jejíž zadání znělo:
"Když se rozpadla Římské říše, rozdělila se na dvě části - Východořímskou říši a Západořímskou říši. Popiš proč a jak ta Západořímská skončila dříve", jsem odpověděla zhruba takhle nějak:
"Po tom, co Řím roku 476 definitivně padl, rozdělila se Římská říše na dvě části - Východořímskou říši a Západořímskou říši. Ta Západořímská roku 830 skončila."
(Ne neoprávněně) se mi to zdálo jako jaksi neúplná odpověď, tak jsem k důvodu pádu dopsala:
"kvůli nedostatečné správě a vnitřním bojům"
a na konec ještě:
"Západřímská říše byla spíše antická - mluvilo se tam řecky, psalo se alfabetou a podporovala se řecká filozofie. Východořímská říše oproti tomu byla latinská."
Docela dlouho jsem uvažovala, jestli je to tak správně, jestli to není naopak, ale pak jsem to tam takle nechala. Samozřejmě, že jsem to prohodila... Dále jsem pak psala o Velké Moravě, načež mi došlo, že rok 830, který jsem zmínila jako rok pádu Vých. říše, je ve skutečnosti rokem založení V. Moravy, takže jsem ho škrtla v první otázce a místo něj tam napsala rok 906, který jsem si pamatovala ze sešitu, aniž bych věděla, k čemu se váže. (Kupodivu jsem se trefila!)

Zjistila jsem, že se (momentálně) nedokážu do nikoho zamilovat, jelikož když se mi někdo líbí, trvá to jen chvilku, a ten, o němž si myslím, že jsem do něj blázen, je ve skutečnosti člověk, o němž jsem sama sebe přesvědčila, že ho mám ráda. Je to vážně na hlavu (původně jsem napsala na halvu :D - znáte tu sladkost, halva se to jmenuje?). Ale docela se to shoduje s mým současným plánem do života: nemít děti ani manžela. (Ačkoliv je pravda, že v tomto plánu je uvolněno místo pro mého (případného) přítele - kterého si ovšem nehodlám brát za manžela.)

V úterý letím s mámou do Turecka. Možná. Táta řekl - to je vlastně jedno, co řekl, zkrátka si klade podmínky (které ovšem nejsou úplně od věci, musím říct). A jestliže nebudou splněny, prý neodletíme. Uvidí se. Tak pojď na to, zlato, ať to stojí za to. Jen jsem to chtěla napsat. A je mi ho líto. Protože cítím, že je mu to líto. A že to není fér. Já už jsem letos pryč byla. V Chorvatsku, pro ty z vás, kteří si to nepamatují. A on nikde v zahraničí nebyl... už ani nepamatuju. Měl by letět on, ne já. Měl by letět někdo jiný. Je mi to všechno líto. A táta se teď tváří i na mě. Spolu s matkou mě zahnali do koutečka. Nemůžu se bránit. Letenka je napsaná na mě, to už se nedá změnit. Letíme v úterý. A on se na mě teď vyčítavě kouká. Asi to nechce dávat najevo, ale já to vím. Chtěl by letět pryč. Doslova uletět všem svým problémům. práci a složenkám.
A to je právě ono.
Máma si může dovolit dovolenou za deset tisíc, když táta nemá na splacení dluhů? Copak to je normální? Proč to teda máma takhle zařídila? A proč do toho zatáhla mě?!
Ano! Samozřejmě, že CHCI letět, že se CHCI podívat do Turecka, že CHCI podniknout svůj třetí výlet do zahraničí v životě. Jistěže chci! Ale ne za takových okolností! Když vím, že peníze u nás doma někde chybí ... a někde přebývají? How is that possible?

A lidi, když se na ně venku směju, se na mě na oplátku mračí. Jako by jim vadilo, že se usmívám. Jako by jim vadilo, že někdo má dobrou náladu, když oni nemůžou. Jako bych já měla k úsměvům nějaký extra důvod! Ale přesto se usmívám. A doufám, že alespoň někomu tím rozzářím den (samozřejmě ne úplně rozzářím, ale že třebas bude mít lepší náladu - zkrátka to ode mě převezme - v to doufám. A i kdyby to byl jen jeden člověk, mně to za to stojí).

Hodina hudební výchovy, probíráme periodizaci dějin, jako opěrné body kupodivu nemáme žádné hudební počiny, nýbrž křesťanství. Zmínka o Kristovi. Kdosi prohlásí, že dělá zázraky. Náš profesor, který mi silně připomíná umrlce z básně Svatební košile z Kytice, odpovídá vážným a pochybovačným hlasem - zcela neumožňujícím dojem vtipu - zhruba takto:
"Jestli dělal zázraky, to si nejsem úplně jistý. Já jsem teda za svůj život nikoho po vodě chodit neviděl, nevím, jestli vy ano..."