Pračka

Poněkud komická povídka na NÁMĚT z vlastní zkušenosti o pračce. (Přehnaná :D.)

Pračka
Nezařaditelné

Seděla na studené, kachličkové zemi a příliš nevnímala svoje okolí. Zadek ji tlačil a teplo jí také zrovna nebylo. Vůbec to nebylo moc příjemné posezení. Koupelna, na jejíž podlaze seděla, měla jen slabé, třicetiwattové osvětlení, topení nefungovalo a kachličky, kterými byla vyskládána už byly v rozích místnosti omlácené, takže celkově nepůsobila nijak přívětivě.
Patnácileté dívce před očima monotónně rotoval válec, který patřil k pracující pračce. Její matka jí pověřila touhle šílenou prací. Ostatně, ona jí vždycky dává za úkol pouze šílené práce. Jednou musela vytřít schody v sousedním baráku, jako odčinění za něco, co si dospělí nedokázali vyříkat mezi sebou. V polovině práce na ni vlítl sousedčin pes a dost ošklivě jí pokousal nohu. Od té doby se s ním nesnáší. Když se náhodou potkají, oba dva na sebe nenávistně vrčí.
Teď seděla na studené podlaze a čuměla do toho podělanýho válce.
A co tu mám ksakru dělat?!
Tahle myšlenka jí kroužila hlavou vlastně už od chvíle, kdy do koupelny vkročila, ale jakmile si sedla, už se prostě nedokázala zvednout, a tak prostě jenom... zírala. A válec se točil a točil... a točil... a točil... a točil... a točil... a točil... a točil... a točil... a točil...
Bylo to jako tichá uspávanka. Jako když spíte v obýváku a slyšíte, jak v kuchyni kape z vodovodního kohoutku voda. Stále stejný zvuk, opakovaný ve stále stejných intervalech.
Naslouchala tedy pračce a zírala na tu hromadu točícího se oblečení.
A válec se točil... a točil... a tak dále, vždyť to už znáte.
Dívce se začaly klížit oči. A nebylo divu - neměla nic, nad čím by chtěla přemýšlet ani nic, co by mohla pozorovat. Válec se pohyboval pořád stejně. Točil se jako takový ten hypnotizérský kruh a ona ho neustále sledovala.
Osvětlení v koupelně bylo stále slabší a slabší... Válec pračky bylo slyšet z čím dál tím větší dálky... a dál... a dál... Dívka se s úspěchem propadala do propasti zvané spánek. Hloub... a dál... Dál... a hloub...
A právě když už skoro spala, myslím, že se tomu říká polospánek, se ozval ohlušující rachot, zesílený jinak krásnou koupelnovou akustikou. Pračka skákala a škubala sebou, jako kdyby dostala křeč a vytvářela při tom neuvěřitelný randál, který se odrážel od všeho kolem a neustále se násobil. Dívka sebou v první chvíli trhla a vyskočila na nohy tak prudce a neřízeně, až se praštila do zátylku o tyč od topení takovou silou, že se jí udělalo špatně. Matně si vzpomněla na matku, jak říkala, že až se tohle stane, musí pračku vypnout velkým červeným tlačítkem. Jako v mlze se vrávoravým krokem dostala k ovládacímu panelu pračky, uviděla červené tlačítko a, s hlavou třeštící neúnavnou bolestí a s žaludkem jako na vodě, se ho dotkla.

A dostala ránu.

* * *

Pračka rodiny Ixtých byla dřív v pořádku. Když bylo potřeba, strčili do ní oblečení, zmáčkli tlačítko, počkali až prací proces skončí, prádlo vytáhli, pověsili, usušené vyžehlili a vyžehlené uklidili. Ovšem před rokem se jim pračka podělala. Čas od času se uprostřed ždímání rozhodla, že už ji to nebaví a začala poskakovat jako tříleté děcko. V takové situaci se musela vypnout a oblečení doprat ručně. Nejdřív to nebylo zas tak časté. Ale poslední dobou se to stalo spíš pravidlem. A protože se stalo, že doma nikdo jiný nebyl a matka odcházela, nakázala přitom své dceři, aby u pračky počkala, a pokud začne bláznit, aby ji vypnula. Jednoduchý úkol. Avšak trochu se to zvrtlo.

* * *

Našel ji soused, který se do bytu doslova proboural téměř bezprostředně po tom, co odtamtud uslyšel dlouhé, táhlé zavřeštění, následované tupým žuchnutím. Byl to sice perverzák, ovšem pohled, který se mu po nakouknutí do koupelny naskytl ho donutil zahnat veškeré své nechutné představy o patnáctileté holce. Okamžitě zavolal sanitku a odešel si spokojeně onanovat do svého bytu.

* * *

Elektrický šok nebyl tak velký. Dívce navrátili vědomí a ona si musela vyslechnout matčino zpytování svědomí a srdceryvné omluvy. Popravdě řečeno jí bylo docela jedno, co jí matka říká - byla na ni hrozně nasraná. Nechápala, jak ji mohlo nenapadnout, že by se něco takového mohlo stát. Byl to nejhorší okamžik dívčina dosavadního života. Pocity na zvracení, hlavy, rozmlácené tupým předmětem na milion kousíčků a chůze po obláčku z vaty, ze kterého může káždou chvíli spadnout dolů, do nekonečných hlubin, přehlušila trýznivá bolest vyšlehující z toho zpropadeného tlačítka do každého kousíčku celého jejího těla. Z okamžiku poklidného usínání se najednou ocitla v bolestné agonii projevující se táhlým vytím, které zaslechl pan soused. Omluvy ji nezajímaly. Chtěla vědět o případných následcích...?

Dívka bude v pořádku.
Ale dokáže ještě někdy prát...?
:D