Dvě důležitá fakta

Tak vlastně tři, jak na to tak koukám. Ne moment - čtyři. Nebo možná... ne, radši to nebudu počítat, matiky je i tak až nad hlavu (a to říkám já, která --- ne, nic mě nenapadá, pardon).

1. Chemické rukavice, takové ty jednorázové - konečně jsem našla pořádné využití pro tu jednu, kterou jsem si potají odnesla ze školní chemické laboratoře domů s tím, že se mi určitě bude k něčemu hodit (a taky proto, že mi na ni kamarádka napsala "rukavice Koktejlky (té a té)", o což jsem nechtěla kvůli svému psychickému handicapu (potřebě zachránit co nejvíc těch nejzbytečnějších maličkostí, co nejsou dobré vůbec k ničemu, jen překážejí a vyvolávají v nás spousty hezkých vzpomínek) jen tak přijít) - a jak jste si asi všimli, parádně se mi povedlo celé tohle souvětí beznadějně zamotat. Nebudu ho ale měnit, nepochopili-li jste ho snad, račtež si ho přečíst poznovu. :D Pro ty, kterým se to třeba nedaří - jde o to, že jsem si úplně zbytečně přinesla domů takovou tu nechutně elastickou a plastickou (jaký je v tom vlastně rozdíl?), gumovou, jednorázovou rukavičku s parádním nápisem a teď konečně jsem zjistila, k čemu mi je vlastně dobrá (kromě ozdoby).
Totiž - mám teď dokonalý nástroj na vybírání bobků z klece našeho potkana!! :D Navíc po použití stačí svlíknout si ji obráceně, naruby, takže ta špinavá část zůstane zavřená vevnitř a já si ji za pár dní budu moct zase bez obav navlíct! :D

2. Viděli jste ten sníh? Ten dokonalý, perfektní, parádní, suprový - ale hlavně neuvěřitelně se třpytící sníh? Sice moje paměť není nic úžasného a tudíž je moje následující tvrzení stejně dobře vyvratitelné jako potvrditelné, ale - ještě nikdy jsem neviděla TAK nádherně se blýskající sníh! Koukala jsem se zblízka na pár sněhových hromad, neumačkaných, kam zrovna před chvilinkou dopadly ty nejčerstvější vločky - a ty vločky jsou tak pravidelně roztřepené, naprosto symetricky vystříhané z tak kvalitního materiálu, že je těžko říct, jestli vypadají krásněji, když se
a) lehounce snášejí k zemi, pohupující se sem a tam a třpytící se stejně jako na zemi nebo když
b) je jich velká hromada, která se mihotá na tolika místech zároveň nebo když se
c) hromadí za mým oknem (u kterého mimochodem stojí svícen! -- ano, mám ho hned u sebe!), kde jejich dokonalost můžu sledovat zblízka a z pohodlí teplého domovíčka. (Nechcete nápovědu padesát na padesát? Nebo snad Koktejlku na telefonu ...?)
Ehm, uf, to byla taky poměrně složitá věta. Myslím, že mojí učitelce na češtinu by se asi moc nelíbila, stejně jako by se jí asi moc nelíbilo, že místo toho, abych

3. psala recenzi na Svatého Xaveria (ano, přátelé, co jste mi psali do komentářů rady (mimochodem, na ty nezodpovězené komentáře taky časem dojde, neurážejte se hned) - my nepíšeme recenze na filmy (aspoň momentálně ne), nýbrž na knížky), tedy že místo toho, abych psala tu recenzi,

4.

píšu tenhle článek, který je ale pro mě docela fajn a důležitý. Pro mě je vlastně každý sem napsaný článek důležitý, protože s každým to vypadá nejdřív jako že je to ten první z oné proslulé obnovující nadcházející blogařské éry - a po nějaké době naopak začne vypadat spíš jako ten docela poslední. Ani s tímhle nevím, jak to bude, každopádně mě ale baví ho psát a stejně tak doufám, že vás aspoň trochu baví ho číst (nebo že se aspoň nehorázně nenudíte (i když, kdyby tomu tak opravdu bylo, až sem byste se asi nepročetli, takže byste se tohle stejnak nedozvěděli - takže haló, vy všichni, co jste se sem nedočetli: omlouvám se vám za to, že jsem vás tak moc znudila! (a je to vaše chyba, že jste si tu omluvu nepřečetli, blééé))) - ALE ALE, copak sem asi tak patří za větu? (Sakryš, jak chci v tomhle stavu napsat nějakou slušnou práci na češtinu?

No a za poslední (aby vás přílišná délka neodradila už na začátku (to bych ale asi měla přestat psát ty poznámky do závorek (ehm))), tedy za 5. - když jsem se dneska mrkla na svůj blog a podívala se na číslo návštěvnosti, první myšlenka byla doslova "ty vole, dvacet sedm?!". Pardon, jestli jsem ranila váš outlocit - ani já ale takhle nemluvím, aby bylo jasno, takže tohle je jen známkou toho, jak MOC jsem byla překvapená.

Toť vše a užívejte, dokud to jde - než vás začnu bombardovat žvástama typu super myšlenka (její komentář v závorce (ten komentář v závorce si ale žádá další komentář nebo komentáře((())))) ....................