Tak co, jak jde život?

Ne, nemyslete si, že se ptám vás. Tenhle článek je nanejvýš sobecký a zabývá se tím jediným, co mě opravdu zajímá - ehm, totiž mnou, abychom si dobře rozuměli. xD
Jak jistě mnozí z vás vědí, jsem dívka v pubertálním věku - a podle toho také vypadám.
Malá, hnusná, tlustá. xD
Jistě se se mnou ztotožníte, alespoň někteří (některé).
A vevnitř?
Inu, jako každá z vás (každý z vás).
Převraty, zvraty, návraty, odvraty... ech, ne, to jsem se jen nechala unést. :D
Prostě puberta - změny nálad, častá podrážděnost, hysterické záchvaty (ať už smíchu nebo pláče), pupínky všude možně, hlava v prdeli... tím míním mozek (a ne doslova).
Jistě to znáte a neříkejte, že ne.

A proč o tom píšu?
Z jednoduchého důvodu.
Chci si uvědomit, že jsem jedna z vás a že vy jste stejní jako já.
A že naše srdce, ať jsou jakékoliv národnosti či náboženského vyznání, ať se často liší v názorech, ať jsou jakkoliv stará, ať mají jakoukoliv barvu pleti a ať jsou jakkoliv vzdálená, že jsou všechna totožná... kecy, zase jsem se nechala unést. xD
Jenom jsem vás chtěla pozdravit.
To je všechno.
Hlubší smysl tohoto článku prosím nehledejte...
"... dám vám jednu dobrou radu k nezaplacení, neřešte to pane, tohle nemá řešení ..."

A když už jste sem tedy zavítali a více či méně ochotně přečetli ty moje bláboly až sem, buďte tak laskavi a odpovězte teď stručně a jasně, anebo klidně zdlouhavě a mlhavě, jak jste na tom.
Napište mi do komentů to, co se vám nevešlo do článků anebo jen to, co vám právě lítá hlavou.

P.S. Nepište mi tam prosím věci typu "ty krávo, co to sem píšeš za sračky", jelikož to vím i bez vás. OK? :D