A ze strachu se stala mírná nechuť

Je tady někdo, kdo chodí k ortodontistce do ulice Ostrovská v Praze?
Víte, ráda bych věděla, jaká je.
Chodila jsem k doktorce téměř za roh, ale ona se odstěhovala do Modřan, a tedy promiňte, ale jezdit přes půl Prahy k doktorce na rovnátka, většinou ráno, se mi opravdu nechce.
Takže máma našla novou doktorku a u ní jsem právě byla včera.
Hm.

S sebou jsem měla dokumenty o mojí "léčbě".
A důvod, proč jsem se bála?
Prostý, až se teď skroro stydím...
U té bývalé doktorky jsem měla být na vyšetření někdy 4. prosince.
Zapomněla jsem na to a myslela jsem, že je to až 16. nebo tak nějak.
Ve výsledku na tom papíře stálo "!!!Bez omluvy se nedostavila na vyšetření!!!".
A já jsem se tamté doktorky bála, protože už na mě musela bejt děsně nasraná.

Nejdřív tam jdu s mámou, která neví, co vlastně chce.
Potom s tátou, který vůbec neví, o co jde, a děla problémy ve formě nesouhlasu.
Pak tam jdu sama a přijdu pozdě jen proto, že mi ujede metro a já z něj pak vystoupím na druhou stranu než mám, takže se musím vrátit...
No a pak tam nepřijdu vůbec.
To už si pak přece musela říkat "zabít málo".

No a tenhle můj strach (pro ty dokumenty mi tam musel skočit (no, skočit, do Modřan... xD) bratr - já jsem říkala "Já už tam nepůjdu, mě tam nedostanete") se přenesl na novou paní doktorku.
Tady pak zasahuje název článku.
Už čekárna nevypadala dobře.
A ordinace... na zemi se tam válel prach a nějaké věci... když mi ta ženská štípala drátek, nechala mi ho klidně v puse... nepoužívá rukavice... a tu hnusnou růžovou hmotu na otisky zubů mi strčila až do krku a bylo jí úplně jedno, že jsem se jí málem udávila...
No dobře, takhle to zní fakt blbě a máma říkala, že až budu starší, budu se na to dívat z jiné perspektivy... tak jsem se vás chtěla zeptat, jestli k ní taky nechodíte...

P.S. Důvod, proč jsem sem ani k vám moc nepsala - já se učila. Ano, čtete dobře. :D
Doufám, že to bude mít nějaké výsledky. :-)