"... a ona přišla a píchla mi tu jehlu do nohy..."

(Chtěli jste znát konec, tak vám ho povím.)
Vynechám tu část, kdy jsem se v hysterickém záchvatu svíjela na posteli a očekávala jen to nejhorší, přičemž můj pohled těkal ze dveří na jehlu v kamarádčině ruce.
Občas jsem taky mrkla na ten puchejř, kvůli kterému se celé to divadlo odehrávalo.
Taková malinkatá hnědá boulička, a co se kolem toho nadělá, žejo...
Takže paní profesorka (která je mimochodem skvělá a mám ji fakt ráda, a to bez ironie) přišla, opět obhlédla situaci a pak zcela nekompromisně zamířila k mé noze.
Lekla jsem se. xD
Došla až ke mně, podívala se mi zpříma do očí a najednou...
Ne, dobře, nebudeme to dramatizovat. :D
Prostě do té jehly vsunula nit (resp. kámoška, paní profesorka na to podle všeho neviděla) a pak jehlu vsunula do mé nohy.
Koukám, to zní hodně blbě. xD
Tak jinak.
Propíchla jehlou onen historický puchýř.
Ranku mi vyčistila - jediné, co tedy zbývalo, byla nit.

"Táák... a tady uděláme takovej pěknej, malej uzlíček..."

Cože...?!
A tak mi tam udělala malej, pěknej uzlíček - a ten mi tam zůstal až do neděle, kdy mi ho odstříhla mamka se slovy:
"Ježkovy zraky... ahhh.. arghhharh... já věděla, proč nikdy nechci bejt chirurgem... jejejej..."
Tak to teda fakt nechápu. :D
Taková drobnost, a jak ji zmohla.

Ale to jsem to pořád nedořekla celé. xD
Ale musím už končit, takže tuhle historku rozdělíme na tři části... promiňte. =)