constricted: Jů!!! To jsou fajn fotky!!! Ta jednoduchost každodenního života je tam tak krásná!!! ty máš,že tak řeknu,fotografické střevo! Vidíš krásu v jednoduchosti! Jo a za ty dveře ti děkuji...
tina h.: Psaní ti jde opravdu lépe...
Věřím, že tobě ty fotky říkají hodně, ale pro někoho, kdo na to místě nebyl jsou to jen obyčejné fotky, které mu nic neřeknou...
koktejlka: Fakt? To je mi docela líto, ale co s tím? Snad jen zkoušet dál...?
P.S. Tak nějak pracuju na odpovědi na tvůj mail.
tintina: No když něco vyfotíš, hodně to oproti realitě ztrácí. Realita je 3D, vlastně 4D. Kdežto fotka jen 2D, chybí jí hloubka a pocity člověka nalézajícího se uprostřed dění...
Pro tebe ty fotky mají hodnotu, ty jsi tam byla, ty jsi cítila to prostředí. Ale pro mě jsou to jen obyčejné tuctové fotky, možná ta ke konci, na nádraží s lidmi.. Ale trochu ztrácí černobílostí, ne všude se hodí...
Nechci si hrát na nějakého zkušeného uměleckého fotografa, to určitě nejsem.. Ale něco málo jsem snad už pochytila..
Číst o focení, zkoušet, ... Pokud je fotka dobrá, neomrzí tě koukat se na ní. Takhle to teda funguje u mě..
(už pomalu pracuju na zkontrolování maila.. ale teď to asi nestíhám, za chvíli odjíždím...)
koktejlka: Nějaká ta předpředposlední věta je tak pravdivá, že se mi vyryla do mozku. Ta že na dobrou fotku tě neomrzí se koukat. To je to. Děkuju! Vlastně jsem to nějak tušila, ale teď mám tu větu... na těch fotkách musí být něco, co upoutá nejen mě, ale i lidi, kteří nebyli při jejím vzniku. A pak tam musí být něco, co je přinutí sledovat ji pořád dál... díky ti!