koktejlka: Ale... to je škoda. Tedy ne to o próze, je jasné, že každému sedne něco jiného (ačkoliv já dokážu asi obojí... ale ani jedno dobře, můžeš si zkusit přečíst něco z mých próz, jsou tu), ale že to nespatří světlo světa. Tak aspoň jednu, někdy, zveřejni... kvůli mně, holce, co ti ukradla ze šňůry kalhotky... prosím.