Chtěli po nás TANEC! Chlapci a dívky - dohromady!

"Hele, M., tu pravou ruku bys měl dát trochu níž."
Položí mi ji na zadek.
"Ehm, tak nízko zase ne..."

aneb

Jak jsme se pokoušeli tančit.

Normální den.
Normální vyčování.
Normální oběd.
Ovšem nenormální tělocvik.

Profesoři se zkrátka rozhodli, že když má být ve čtvrtek ten ples, musíme aspoň "vědět".
Ne že bychom to přímo měli umět praktikovat - je přece jenom nemožné, naučit hordu puberťáků během jedné hodiny tělesné výchovy tančit, ve významu umět se ladně pohybovat po parketách s partnerem/kou, tak, abyste neublížili ani jí/jemu, ani nikomu jinému, pohybujícímu se v okruhu padesáti metrů - ale hodlali nás naučit alespoň znát pojmy.
Blues, jive, cha-cha.
(Ovšem že jen základní kroky.)
No, byla to fuška - neumřít, ať už smíchem nebo čímkoliv jiným... :D

Úplně první krok byl najít si partnerku.
Poněvadž my holky jsme na tělák spojené s terciánkama, bylo kluků málo, přestože je jich u nás ve třídě třikrát víc než dívčího pokolení.
(15 terciánek + 8 nás, oproti asi 17 klukům.)
Ale všechny holky od nás ze třídy musely mermomocí tančit s klukama, protože terciánky si svoje odtančily už loni.

Tak na mě vyšel M., kluk, kterýžto je - když to nazvu tak nějak s nadhledem - předčasně vyspělý či něco podobného, prostě... víc na holky.
Samozřejmě si z toho většina lidí dělala srandu, a musím říct, že i my s M.
On je v pohodě, jen je prostě... takový, no. :D
Neznamená to, že by se s ním nedalo "tančit".
Byla to sranda. :D

Druhý krok byl stoupnout si v párech kolem tělocvičny a nabídnout partnerce rámě.
("Hele! Udělej tu díru trochu větší, ať se tě nemusím dotýkat...")
A promenádovat se dokolečka.
("Jestli budem tohle dělat celou hodinu, je to v pohodě.")

Třetí krok - chytnout se do, ehm, "tanečního držení"? Říká se tomu tak?
("Dívej se mi do očí." ... "Eh, nemusíš mě tak mačkat...")
A blues.
Jeden krok doprava, přísun, krok doleva, přísun, krok doprava, doprava, doprava, přísun.
A tak dále.
Nebylo to těžké, ale bylo to těžké.
No, to znamená asi tohle - jakožto cvičební úkon to nebylo těžké, ale udělat krok ve stejnou chvíli a do stejné strany jako partner, to už tak lehké nebylo.
A taky jsme ty kroky dělali nějak větší, nebo já nevím co, prostě jsme neustále vráželi do páru před námi... :D

Ale přežili jsme, jak promenádu, tak blues.

A pokračování příště.