Sluneční Světlo - opět melancholie a snění

Tak jsem zase jednou básnila a toto jsem vybásnila:

Sluneční Světlo

paprsky Slunce
ozařují místnost
vrhají stíny
ohřívají koberec
.
odráží se od kříšťálů
visících z lustru
uprostřed pokoje
ze stropu dolů
.
na zdech blikají
duhové odlesky
to ty křišťály
za to nemohu
.
v tichu pokoje
se line
barevná melodie
to ty křišťály
ne já
.
v tichu pokoje
barevná melodie
duhová fantazie
neslyšná symfonie
.
to ne já
to ty křišťály
a Slunce
za to můžou
.
ospalé ticho
je čím dál ospalejší
odlesky zmizely
Slunce totiž zašlo
.
snad opět zítra
bude svítit zas
Měsíc se nepočítá
ten Slunci totiž krade
svítící jeho hlas