Nechápu, prostě ne... vy snad ano?!!

Samu sebe.
Vy se chápete?
To není řečnická otázka - chápete se?
Svoje jednání, to, co řeknete, to, co uděláte, co napíšete, co si myslíte...
Ano?
Nebo jste na tom všichni stejně jako já?
Jde se vůbec pochopit?
Jde předvídat, co uděláme?
Ano, vždyť to je přece naše vůle!
Záleží jen na nás, jak se zachováme!
A přitom... spousta lidí se chová nějak, jen aby za pár chvil nato zjistili, že by to chtěli změnit, že by chtěli vrátit čas...
Patřím mezi ně.
Vy ne?
Lidé jsou hrozně složití... a přitom... tak jednoduší...!
Chápete někoho?
Když ne sebe, tak někoho jiného?

Ano, vidím, že tenhle článek je plný otázek...
... ale to jsem já momentálně taky.
Jde se vůbec pochopit...?
Myslím, že ne.
Měníme se.
Měníme se vevnitř, mění se naše chování, ale s ním i myšlení.
Měníme se neustále.
Takže vlastně neustále začínáme nanovo, od piky.
Nemáme šanci se pochopit, protože se nepřetržitě měníme.
Chápete, jak to myslím?
Pořád se měníme, a pořád se s námi mění i naše myšlení, chápání a vnímání.
A tak se nemůžeme pochopit, protože... je to pokaždé jinak.
Všechno.
Život je změna.
Ale to, že je změna ve svých základech, mi došlo až při psaní tohohle článku.
Nikdy jsem se na to tak nedívala.
Jsme jako ruleta - dá se vypočítat pravděbodobnost, ale jenom proto, že si to tak urputně přejeme!
Ve skutečnosti je... všechno jinak.

Ach jo, tenhle článek je děsně zmatenej.
Ale... pochopili jste aspoň trošku, jak jsem to všechno myslela...?